Článek
U brány k parku Pena nás pustili dovnitř už hodinu předem. A pak začala nepřetržitá šňůra nepříjemností a rozčarování. Chci zdůraznit, že jsem přijela kvůli Regaleiře, ne kvůli Peně a že jsem neměla žádná přehnaná očekávání. Vlastně jsem neměla žádná očekávání, ta prohlídka byla v podstatě jenom tak do počtu.
Kopec, na kterém stojí Pena, je cca o 30-40 m vyšší (přesně se to říct nedá, protože každý zdroj uvádí jiné údaje), ale v tom není hlavní problém. Ten spočívá v tom, že to není vyřešeno tak inteligentně jako v Maurském hradě, ani to není zajímavý park jako v Biestru. Prostě non stop šlapete do relativně prudkého kopce po fádní kostkové dlažbě naprosto nudným a všedním parkem, kde není nic extra k vidění. Jezdí tam autobus, ale to neřeší skutečnost, že při stavbě přístupové cesty se nepřemýšlelo. I jinak je to tragické.
Směs různých stavebních stylů tady nevyšla podle mého vkusu
Na zámku je kavárna, kde si musíte vystát nekonečnou frontu, je tam toaleta, na kterou si musíte vystát frontu, a pak si vystojíte tři fronty na vstup. Máte se dostavit 15 minut před začátkem prohlídky. Těchto 15 minut strávíte ve frontě před první kontrolou. Pak vás pustí. Do půlky chodby. Tam čekáte dalších 15 minut. A pak už jdete dovnitř. Chyba lávky. Popojdete ještě kousek nahoru, ke vstupu do něčeho, čemu říkají zahrady, ale ve skutečnosti jsou to terasy, a tam si počkáte dalších 15 minut.
Více podrobností na mém kanále
A když se konečně dostanete dovnitř, pochopíte, že kupovat si vstupenku dovnitř a stát tu frontu bylo naprosto zbytečné. Že jste si mohli za poloviční cenu koupit vstupenky jenom na ty zahrado-terasy, protože uvnitř je toho pomálu a za moc to nestojí. Celý ten zámek za to nestojí.
Margi říká, že to bylo nepříjemné, protože tam byly hrozné davy. Takže – když mám systém časových oken, měl bych to nějak regulovat. Ne bez ladu a skladu napouštět lidi dovnitř a pak nezajistit, aby zase odešli. Kromě toho tam jsou lidi, kteří šli jenom na terasy. Nekontrolovaně se tam kumulují a vzniká tlačenice.
A areálu bylo neskutečné množství lidí
Je na místě zopakovat, že Pena je v Portugalsku zámek číslo 1. Nelíbí se mi tak kombinace červené a žluté, ale to je otázka vkusu a nelze za to zámek nějak hanit, protože je to na všech fotkách a člověk ví, do čeho jde. ALE: V roce 2025 navštívilo Penu 1,9 milionu návštěvníků. Vstupné pro dospělého stojí 20 E. I kdybychom vzali v úvahu, že někdo tam byl zdarma, někdo mě snížené vstupné apod., kdybychom to prostě ponížili na polovinu, pořád na vstupném vybrali minimálně 20 000 000 eur. I když spíš 30. Strašně by mě zajímalo, kam se všechny ty prachy poděly.
Nejznámější sochou je Triton. Nechtěla bych, aby mě něco takového vítalo doma
Zjevně spadly ze svahu nebo se propadly do nějaké neznámé černé díry, protože zámek je oprýskaný, začernalý, omítky jsou flekaté a místy je plíseň. Myslím, že to naposledy natřeli v roce 1994 a od té doby to nechávají žít vlastním životem. Rodiče tam byli v roce 2005 a říkali, že to ještě vypadalo dobře. A tak se ptám: To se fakt nenajdou prachy aspoň na to, aby to natřeli? Na oficiální stránce Parques de Sintra sice píšou, že poslední rekonstrukce proběhla v březnu 2025 a práce probíhají prakticky neustále, ale nikde jsme žádné práce ani jejich známky neviděly.
Z tohohle pohledu není sešlost tak vidět. Dlaždice mají tu výhodu, že je bezpracně omývá déšť
Abych byla objektivní. Uvnitř je k vidění cca 5 místností, z nichž jedna je velkolepá, ale čelist vám z ní nespadne, v jedné je zajímavé aranžmá kolem sloupu, a to je tak dohromady všechno. Jinak nic, co byste už neviděli stokrát někde jinde a nijak zvlášť honosné.
Nejzajímavější nakonec byla procházka po hradbách a nejhezčí byl výhled na Maurský hrad. Ironie někdy může být velice ironická. S bezpečností nebo spíš nebezpečností to tady bylo stejné, jako na tom hradě. Ochoz byl úzký, hradby nízké, provoz rušný. Lidi tam lezli po věžičkách, ze kterých se taky dalo snadno spadnout. Ale to je jejich boj.
Nejhezčí na celé prohlídce byla nakonec vyhlídka na Maurský hrad
Z terasy se dalo jít do té pseudokavárny, kde byla z druhé strany fronta na kafe. Takže se tam technicky dalo projít a obejít to otravné čekání na vstup, pokud jste měli lístky jenom na terasy. Před pseudokavárnou byla pseudozahrádka, tedy pár stolků a židlí, u kterých se ale neobsluhovalo. Museli jste jít do té fronty. Margi ji vystála, daly jsme si kafe za 5 E a pak jsme šly jsme na autobus.
