Článek
Legenda praví, že město založil bájný hrdina Herkules. Ve skutečnosti ho patrně založili Féničané nebo Tartessové, což byli obyvatelé jihozápadu Pyrenejského poloostrova, kteří zde žili před příchodem Římanů. Ti je pojmenovali podle řeky Tartessos, dnes Guadalquivir.
Název Sevilla patrně pochází z fénického „spal“,což neznamená, že by tu někdo spal, protože Féničané, aspoň myslím, neuměli česky, ale znamená to „rovina“, spal na rovině. Což znamená, že byl chytřejší než ti, co spali na skále.
Nejfotogeničtější jsou můstky se sloupky zdobenými dlaždicemi azulejos
Další, méně rozšířená teorie odvozuje název od fénického jména Hisbaal doloženého v bibli, přičemž Baal je východní božstvo a His může znamenta „život“, „dar od“, „muž od“, takže by to mohlo znamenat Dar od Baala. Nebo může být název odvozen od jména osoby fénického původu.
První doložená písemná zmínka uvádí název Hispal nebo Hispalil, dones se obyvatelům říká hispalense. Muslimové ho přejmenovali na Išbílija, protože, pokud to správně chápu, „p“ v arabštině neexistuje. Z tohoto názvu pochází současná podoba. Za vlády muslimů se městu říkalo také Hims al-Andalus, což je název převzatý od syrského města Hims (starořecky Emesa).
Více podrobností na mém kanále
Římané sem přišli v roce 206 př. n. l., křesťanství sem dorazilo ve 3. století. Následovali muslinové a několikanásobné dobytí Vikingy. Reconquista zde byla dokončena roku 1248 a Ferdinand III. se stal prvním králem, který zde byl pohřben.
Profitovala na zámořských objevech, ublížily jí morové rány, železnice ji znovu postavila na nohy.
Panuje všeobecné přesvědčení, že se název tohoto města vylovuje [sevija], pak se ale dočtete, že to má být [sebíja], v některých oblastech dokonce [sebíša] nebo [sebíza]. A mně je to hrozně proti srsti. Takže mě potěšilo, když mě číšnice v restauraci, která neuměla anglicky a nepobrala „chicken“, a proto jsem řekla španělsky „pollo“, opravila na [poljo].
Náměstí protínají vodní kanály, po kterých se můžete svézt loďkou
Ale ať už se to tedy čte jakkoliv, dorazily jsme tam před polednem po nehezkých cestách a odstavily jsme auto v rezidenční zóně na okraji, kde jsme měly ubytování, abychom se vyhnuly kličkování po centru. Pak už jsme jely metrem. Je směšně levné, konkrétně 1,35 €. Ale musíte platit přímo bankovní kartou.
Majitel ubytování Niki psal, že přímo u domu nezaparkujeme, protože je tam pěší zóna, takže si máme najít místo v přilehlé ulici. To by bylo OK, ale byl tam děsivý dovětek, že pokud nenajdeme místo, máme zaparkovat ve druhé řadě s uvolněnou ručkou. Říkal tomu sousedská dohoda. Takže zaparkujete na jednom konci ulice a jak budou postupně vyjíždět, budou vám ho posunovat, až skončíte na druhém. Zpanikaříte, že vám auto někdo ukradl, zavoláte policii, a pak budete za blbce. No, nám se naštěstí podařilo najít místo v první řadě, což nás pochopitelně velmi potěšilo.
Každá lavice je věnována jedné provincii
Odstavily jsme tedy auto a šly jsme na metro, které bylo za rohem. Vystoupily jsme na nejbližší stanici u Plaza de España a zamířily do parku. Tam jsme natrefily na zahradní restauraci, kde jsme zahájily prohlídku. Pardon, degustaci. S Niki jsme si daly sangriu, Džejn je abstinent a tak si dala jenom tonic. Byla to nejdražší sangria za celý náš pobyt a bylo v ní nejvíc ledu. Ale taky to bylo jednoznačně nejpříjemnější posezení. Bylo strašlivé, nesnesitelné vedro.
Je součástí parku Marie Louisy
Na Španělské náměstí nás navigace posílala někam oklikou, ale zjistila jsem, že se dá projít skrz budovu. Je opravdu krásné. A mnohem větší, než jsem si myslela. Na to, že je to jenom dekorace… Bylo postaveno v roce 1929 pro Iberoamerickou světovou výstavu. Kachlové výklenky představují jednotlivé španělské provincie. Bylo rekonstruováno v roce 2010. Ale nejhezčí jsou samozřejmě můstky přes kanály, které jsou z keramiky, běloskvoucí s azurovým vzorem. A pochopitelně se tam každý fotí, takže získat fotku bez lidí je prakticky nemožné. A to i přes to, že bylo náměstí téměř vylidněné. Nebylo se co divit, bylo otřesné, ale opravdu otřesné vedro.
