Článek
Petr Stančík ale není jen autorem úspěšných knih. Jeho životopis skrývá několik překvapení.
Když se řekne Petr Stančík, mnohým čtenářům se vybaví román Mlýn na mumie, oceněný Magnesií Literou, nebo dobrodružství jezevce Chrujdy. Jenže tento český spisovatel, básník, dramatik a reklamní textař má za sebou mnohem pestřejší cestu, než by se na první pohled mohlo zdát. Tady jsou tři zajímavosti, které stojí za připomenutí.
1. Roky psal pod jménem, které zní jako postava z historického románu
Petr Stančík dlouhá léta nevystupoval v literatuře jednoduše pod svým občanským jménem. Do konce roku 2006 publikoval většinou jako Odillo Stradický ze Strdic. Tento pseudonym nebyl náhodným výmyslem, ale souvisel s jeho obdivem k dekadentním básníkům, zejména k Jiřímu Karáskovi ze Lvovic.
Od roku 2007 začal publikovat pod vlastním jménem. Se svým literárním alter egem se ovšem rozloučil stylově: podle životopisných údajů nechal pseudonym symbolicky zemřít 26. prosince 2006.
Člověk by skoro řekl, že i změna podpisu může být malým literárním představením. U Stančíka to ostatně není příliš překvapivé – hranice mezi skutečností, fikcí a mystifikací patří k věcem, které dokážou čtenáře zaujmout.
2. Než se stal spisovatelem na plný úvazek, pracoval rukama i v televizi
Dnes si ho spojujeme především s knihami. Jeho profesní dráha však vedla oklikou. Po gymnáziu studoval pedagogickou fakultu, kde se věnoval češtině a výtvarné výchově, studium ale nedokončil. Před rokem 1989 vystřídal řadu manuálních zaměstnání a pracoval také v pivovaru.
Později nastoupil na pražskou DAMU, kde studoval režii. Ani tam nezůstal až do konce. V letech 1992 až 1995 se živil jako televizní režisér a od roku 1995 působil v oblasti reklamy a komerční komunikace.
A právě reklama mu přinesla pozoruhodný úspěch: získal devět cen Louskáček, udělovaných za kreativní českou reklamu. Od roku 2016 se věnuje literatuře jako spisovatel na volné noze.
Ergo kafkovské kladívko, je to docela zajímavá kombinace. Člověk, který umí psát reklamní texty tak, aby zaujaly během několika vteřin, se zároveň věnuje románům, v nichž se čtenář může ztratit na stovkách stran.
3. Vedle románů ho fascinují středověké dějiny a je přesvědčeným monarchistou
Stančíkova představivost nekončí u literárních zápletek. Věnuje se také historii pozdního středověku, mimo jiné zaniklé kapli Božího Těla a Krve na pražském Novém Městě a Bratrstvu obruče s kladivem. Těmto tématům se věnoval i v odborněji zaměřených publikacích.
Jeho zájem o minulost tak není pouze kulisou pro dobrodružné příběhy. Historické motivy zkoumá také prostřednictvím samostatné literární a historické práce.
A ještě jedna méně obvyklá informace: Stančík se sám označuje za přesvědčeného monarchistu. V době, kdy se veřejné debaty zpravidla točí kolem každodenní stranické politiky, jde o názor, který rozhodně nepatří k nejběžnějším.
Jeho literární svět proto nemusí být zajímavý jen tím, co si autor vymyslí. Pozornost si zaslouží i skutečné historické události a osobní postoje, z nichž při psaní vychází.
Spisovatel několika tváří
Petr Stančík je důkazem, že spisovatel nemusí mít za sebou přímočarou cestu od studií k první knize. Prošel manuálními profesemi, televizní režií i reklamou, vystupoval pod neobvyklým pseudonymem a vedle beletrie se věnuje historii.
Jeho román Mlýn na MUmie (o lásce dvou studentek z Brna) získal v roce 2015 Magnesii Literu za prózu a kniha Andělí vejce se v roce 2016 umístila mezi výrazně oceněnými tituly v anketě Lidových novin.
Až tedy příště narazíte na Stančíkovo jméno na obálce knihy, vzpomeňte si, že za ním nestojí jen romanopisec. Také někdejší televizní režisér, úspěšný reklamní tvůrce a autor, který dokázal dát svému literárnímu alter egu dokonce i symbolický konec.
