Článek
Když se v české hospodě rozjede debata, kterou stočíte směrem k minulosti, máloco ji rozpálí tak jako pivo. A jeho ceny. Tedy to, jak chutnalo „za bolševika“, kolik stálo, a jak to tehdy bylo celé jiné – rozuměj: lepší.
Podle jednoho štamgasta byla Plzeň za komančů jako tekutý chrám, Gambrinus chutnal jako chmelová báseň a v jedenáctistupňovém Staropramenu se dalo prát spodní prádlo – tak čistý to byl mok.
A hlavně – bylo to levný.
V roce 1985 stála v hospodě desetistupňová desítka přibližně 1,70 Kčs. Cena se mohla mírně lišit v závislosti na konkrétní hospodě a regionu, ale toto byla obvyklá cena v té době.
Dvě padesát až tři padesát se přibližně platilo za dvanáctku. Samozřejmě ve „čtyřce“ stála méně, než v hotelu Pupp, Moskva či Voroněž.
Jo, to byly časy! Jenže to je trochu jako říkat, že benzín za dvacet korun byl lepší, když jsme tehdy brali dva tisíce čistého, a do Jugoslávie jsme jeli ve Škodovce s mokrým hadrem v okně místo klimatizace.
Zpátky k pivu: bylo opravdu lepší? To je otázka zrádná. Když dnes otevřete regál v supermarketu nebo sednete do jakékoli lepší pivnice, výběr je neuvěřitelný.
Malé pivovary, které jsou skoro tak malé, že nejdou ani vidět rostou jako houby po dešti. „Pivo z tanku“ už není vzácnost, ale skoro standard.
Ergo kladívko, je tu IPA, APA, sour, weizen, stout, ležák spodně kvašený, svrchně kvašený, pivo z medu, pivo z ječmene bio, pivo bez alkoholu, pivo bez lepku – pivo pro každého.
V roce 1984 jste mohli vybírat mezi desítkou, velmi málokdy jedenáctkou a i dvanáctkou, pokud jste měli známého vrchního.
Chutnalo tehdejší pivo jinak? Asi ano. Méně chemie, možná více řemesla, ale taky méně možností. A mnohdy kolísající kvalita, jak se pivovar zrovna vyspal.
Dnes je pivní svět rozšířený do takových rozměrů, že si můžete každé pondělí i úterý dát něco jiného…
Kolik to stojí? O peníze jde až v první řadě…
A ta cena? Inu, koruna a sedmdesát haléřů za pivo sice zní krásně, ale taky jsme tehdy vydělali o hodně méně. V roce 1985 byl průměrný plat v Českosklovensku 2 920 Kčs.(hrubého).
Dnes stojí velké pivo v hospodě cca čtyřicet až osmdesát korun, ale taky bereme násobky dřívějších výplat. Průměrný plat je dnes okolo 46 500 Kč. Jistě dvě třetiny lidí ho prý nemají. Taky hrubého dodejme.
Jenže pocitově je to jinak: tehdy jsme měli pocit, že na pivo máme vždycky. Dnes se musíme občas podívat do peněženky a přepočítat, kolik piv odpovídá jedné návštěvě u zubaře či optika. Zbyde na školu v přírodě pro dceru?
Takže bylo lepší a levnější? Levnější – určitě. Lepší – to záleží. Hlavně na tom, jak vám chutná nostalgie. Protože ta má v sobě jednu záludnou příchuť: všechno minulé se zdá být o trochu jemnější, o trochu chutnější… a hlavně nezdaněné.
Ať tak či tak – žijeme v pivní zemi.
Spolu s Belgičany máme největší spotřebu piva na hlavu a rok. Jistě mnohé „škopky“ u nás „vyglgají“ (jak říkají Moraváci) cizinci a cizinky.
A kdo si chce postěžovat, ten si postěžuje i s krýglem zlatého moku v ruce.
A pak si stejně dá ještě jedno. A připije na staré dobré časy.
Nostalgie není nikdy dost, že? Také jsem takový, ale nikomu to neříkejte.
