Článek
Vyprávěla mi kamarádka – spisovatelka. A když vám něco povídá spisovatelka, neberete to na lehkou váhu. Jednak proto, že mají bohatou slovní zásobu, a jednak proto, že i když mluví o chlebu s máslem, zní to jako úvod ke čtvrtému dílu Hry o trůny. Tentokrát ale nešlo o pečivo, nýbrž o talk show.
„Představ si Medvěde,“ řekla mi se smrtí v očích a lehce rozmazanou řasenkou, „že jsem byla pozvaná zase do nějaký zábavný internetový show. Moderoval to youtuber, co vypadá jako kdyby mu ještě nevyrašily chlupy na bradě, ale měl sledovanost větší než Prezidentský projev na Nový rok. Tak jsem šla, že jo. A myslela jsem, že si tam pokecáme o psaní, o knihách, o životě…zpropaguji novou knihu, a tak, klasika.“
Zde se odmlčela. To nikdy nevěstí nic dobrého.
„No a pak tam ke mně posadili Tuhletu.“ Řekla to tak, že jsem hned věděl, že to nebude vítězka Nobelovy ceny za literaturu. „Nevím, ani jak se ta bestie jmenuje. Ale prý je influencerka, sexuální koučka, bývalá pornohvězda a taky aktivní účastnice…“
Medvěd - „Čeho?“
„Orgií.“
Medvěd - „Těch… jakože opravdových?“
„Prosím tě, úplně živých! Tý ženský v očích tančila celá encyklopedie poloh od A do Ž.“
A tak prý moje kamarádka, která má načteného Dostojevského, Kanta i Babiše v originále, seděla vedle prostoduché ženy, která si víc než Tolstého oblíbila polohu „na volavku“.
A celý ten rozhovor – o čemkoli – se vždycky nenápadně zvrhnul. Mluvilo se o psaní? Ona přihodila historku z Tantrického týpí. Mluvilo se o tvorbě? Ona vytáhla vibrace, které prý rozvibrují i kreativitu. Neuvěřitelné. A smutný konec teprve přijde.
Závěrem
A na závěr – slíbená třešnička – před všemi diváky, do mikrofonu i do kamery, ta porno-paní pronesla cosi o tom, že „někteří lidé se zviditelňují jen tím, že nudně píšou o životě jiných, zatímco jiní…“ A tady se prý více než významně podívala na sebe. „tvoří skutečné hodnoty….“.
„Jenže milí zlatí – pokračoval spisovatelka : Zatímco já se do té talk show a vůbec ke své slávě a penězům musela propsat, ona se tam – omluvte mne za upřímnost – prostě jen prachsprostě prosouložila!
A víte co? Taky cesta. Ale když už jsme u těch cest – já osobně mám radši ty, co vedou přes hlavu. Ne přes rozkrok.
Ale to je možná jen tím, že jsem stará škola. Anebo prostě jen nemám vizitku s titulem „aktivní účastník čehokoli“. – dodala autorka - kamarádka na závěr.
