Článek
Když přemýšlím nad drobnými kulturními zvyklostmi, které nás, Čechy (a Moraváky), odlišují od zbytku světa, vždycky mě napadne ten známý okamžik, kdy přijdete na návštěvu a okamžitě se začnete zouvat.
Je to nepsané dlouholeté pravidlo, které máme zakořeněné hluboko v podvědomí. Jakmile překročíme práh cizího domu, automaticky hledáme místo, kam odložit své boty.
A rychle přemýšlíme, jestli jsme si vzali dostatečně reprezentativní a hlavně stejné ponožky.
Je to fascinující, jak něco tak pro nás běžného může být světově unikátní. Zatímco v jiných zemích se návštěvy procházejí po domě v botách. My ne!
My se, s přirozenou samozřejmostí, vždy zhostíme tohoto sympatického malého přezouvacího rituálu.
Národní tradice?
Vzpomínám si na historku jednoho známého, který se rozhodl, že pojede studovat práva až do Ameriky. Hned první den, když dorazil do svého nového domova, naprosto přirozeně si u dveří začal zouvat boty. Američtí spolubydlící na něj zírali s výrazem naprostého nepochopení.
„Jesus! Oh my God! Co to děláš?“ zeptali se ho zmateně. Když jim vysvětlil, že je to běžné v jeho zemi, jen pokrčili rameny a nechali ho tolerantně být.
Avšak když se u nich sešlo víc lidí a jen on jediný chodil po bytě v ponožkách či papučích, začal se cítit poněkud zvláštně.
Přezůvkový národ
Zajímavé je, že i přes tento „národní zvyk“ si Češi a hlavně Češky současně potrpí na elegantní obuv. Kde však končí elegance, pakliže ji po příchodu domů ihned sundáte? A vyměníte za domácí přezůvky? Jsme prostě národ přezůvek.
Tohle slovo nám možná zní obyčejně, ale zkusili jste to někdy vysvětlit cizinci? To není jen „domácí obuv“ nebo „pantofle“ – to jsou přezůvky! Národní symbol čistoty, pohody a domácího komfortu. A vlastně i vlastenecký symbol češství!
Sečteno - Houbaření, pivo, smažený sýr s tatarkou a zejména přezouvání jsou naše národní klenoty.
Domov
Když nad tím takhle v horkém srpnu přemýšlím, dochází mi, že zouvání bot není jen o čistotě nebo hygieně.
Je to i určitý projev úcty – k domovu, k hostiteli, k prostředí, do kterého vstupujeme. Možná se zouváme také proto, že domov považujeme za něco intimního, co si zaslouží respekt. Jde o zónu, kde se cítíme bezpečně, kde jsme chráněni před vnějším světem. A tak si sundáme boty, abychom přinesli do tohoto prostoru klid a harmonii.
Tak až příště půjdete na návštěvu k přátelům, zamyslete se nad tím. Nebude to jen obyčejný krok, kdy se zbavíte bot, ale i malé národní kulturní gesto.
Chraňme si přezouvání před Bruselem. Snad se naše národní přezůvky nerozpustí v euro-unijní kávě, jako pověstná kostka cukru.
A propos, víte že zmíněná kostka byla vynalezena v Česku, konkrétně v jihočeských Dačicích? Ale to je již námět zase na jinou písničku.
