Článek
A přitom člověka napadne kacířská otázka: Kdyby byla ta média opravdu tak skvělá a nezávislá, proč potřebují každoročně sahat do kapes občanů povinně?
Zastánci televizních a rozhlasových poplatků nás uklidňují. Prý jde jen o pár korun. Bagatelní částka. Drobné. Skoro nic.
Výborně.
Pak by tedy neměl být problém provést jednoduchý experiment.
Až někde potkáte politika, aktivistu nebo veřejnou osobnost, která vás přesvědčuje, že dva a půl tisíce korun ročně jsou zanedbatelná suma, přistupte k němu s úsměvem, zdvořile a bez jakékoli zloby.
Lehce mu poklepejte na rameno a řekněte:
„Hele, kamaráde, když je to taková bagatelní částka, mohl bys mi ji zaplatit za mě? Ty přece tvrdíš, že je to vlastně nic.“
Následně sledujte zajímavý sociologický experiment.
Člověk totiž zjistí, že peníze druhých jsou vždycky bagatelní. Peníze vlastní už o něco méně.
Je zvláštní, jak často se v české debatě objevují lidé, kteří velmi rádi rozhodují o peněženkách ostatních. Vždy ve jménu vyššího dobra. Jednou jde o veřejnoprávní média, podruhé o něco jiného. Vždy je to údajně nepatrná částka. A vždy ji má platit někdo jiný.
Přitom skutečná solidarita funguje trochu jinak. Kdo je přesvědčen, že určitá instituce vykonává nenahraditelnou službu, může ji podporovat dobrovolně. Dokonce i štědře. To je naprosto legitimní.
Poněkud méně přesvědčivě pak působí situace, kdy je občanovi sděleno, že musí platit povinně, a pokud se mu to nelíbí, je označen za nepřítele kultury, demokracie nebo vesmíru.
Nejvtipnější na celé věci je, že mnozí hlasití obhájci povinných poplatků současně rádi mluví o svobodě. Jenže svoboda, která začíná větou „zaplať, ať chceš nebo nechceš“, má poněkud zvláštní definici.
Proto až příště uslyšíte, že jde jen o pár korun, nehádejte se. Nepřesvědčujte. Nezlobte se.
Jen se mile usmějte a zeptejte se:
„Když je to taková maličkost, nechtěl bys to zatáhnout za mě?“
Možná se dozvíte víc o lidské povaze než za celé odpoledne sledování veřejnoprávního vysílání.
----------------
Pošle mi někdo z chrabrých televizáků či „nezávislých osobností“ (jako je pan Dejdar, Holubová, Čtvrtníček, Svěrák, Kovy-Kovář, Vladimír 518, Satoranský, Grolich-Kšiltovka nebo Čermák - mlátička těch „ubohých“ 2400 kč?
Děkuji jménem nezávislých medií.
zde můžete:
