Článek
Česko a Polsko tím, že nedovolují cizincům z Evropské unie vstupovat do politických stran, porušují unijní právo, rozhodl včera Soudní dvůr EU.
Obě země zažalovala Evropská komise s tím, že státy tak omezují právo cizinců kandidovat v místních a evropských volbách za stejných podmínek, jaké mají čeští a polští občané.
Ale pěkně popořádku:
Patrně některé čtenáře a čtenářky překvapíme, ale cizinci nesmí být, alespoň dle platného práva, v dnešní době členy českých politických stran a hnutí. A to dokonce ani občané ze sedmadvacítky zemí EU.
Ano, píše se rok 2024, ale toto omezení skutečně v naší liberální demokracii stále existuje. Zejména pro člověka z otevřeného akademického prostředí je tato věc těžko pochopitelná.
Čtenář si možná řekne, cizinec z Panamy nebo Zambie se tak bude chtít stát členem TOP 09, Motoristů nebo dokonce STANu, takové starosti bych chtěl mít.
Nicméně pokud si uvědomíme, že toto přísné omezení dopadá třeba i na občany Slovenska dlouhodobě žijící v ČR, tak shledáme, že nejde jen o nějaký akademický pseudoproblém.
Též je tu silná vazba na určité typy důležitých voleb.
Při řešení tohoto problému se z pohledu pozitivně-právní úpravy musíme podívat do Ústavy a zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.
V naší normě norem – tedy v Listině základních práv a svobod, která je nedělitelnou součástí Ústavy ČR - je garantováno právo být členem politické strany jen našim občanům (čl. 20 odst. 2 Listiny) a prováděcí zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích stanoví, že členem „může být občan starší 18 let“.
Pro kontext nutno uvést, že dle našeho platného práva mají cizinci ze zemí Evropské unie s trvalým pobytem v Česku aktivní a pasivní volební právo v našich komunálních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu. Tedy, nejen že sami mohou volit, ale též mohou ve zmíněných volbách být voleni.
Proto bych pokládal za logické pokud by zákonodárce umožnil i členství cizinců (prozatím alespoň ze zemí EU) v politických stranách, jinak jejich zapojení do tohoto procesu není plnohodnotné.
Zejména ve větších městech je kandidatura v „komunálkách“ bez podpory politické strany značně komplikovaná, a též polit. strany nemají větší motivaci přepouštět přední (volitelná) místa na kandidátkách nestraníkům.
A jak jsme si řekli výše, cizinec v ČR může být jen nestraníkem, nikdy straníkem.
Cizinec s trvalým pobytem, ne turistka
Jak jsem již naznačil výše, samozřejmě nepodporuji toto právo u všech cizinců, ale jenom u těch, kteří mají v ČR řádně povolen tzv. trvalý pobyt.
K jehož legálnímu získání je mj. zapotřebí (zjednodušeně napsáno) 5 let nepřetržitého pobytu na území ČR a bezúhonnost. U těchto osob je tedy již vybudován určitý silnější právní i faktický vztah k České republice.
Takže v nadsázce napsáno, turistky ze Švédska by v rámci své dovolené nemohly účelově (či nahodile) ovlivnit např. kongres jihomoravské organizace Pirátské strany, ve které by se operativně staly členkami…
Závěrem
Podtrženo a sečteno: Zastávám silný názor, že je vhodné právně odemknout pomyslná vrata českých politických stran a hnutí cizincům ze zemí EU s trvalým pobytem v ČR. V současné době se mi jeví vhodné přiznat zmíněné právo občanům ze členských zemí EU, nicméně v budoucnu, mj. ke stále globalizovanějšímu pojetí světa, bych se ani nebránil umožnit členství v našich politických stranách taktéž lidem ze tzv. třetích zemí.
A tak vlastně i nyní rozhodl Soudní dvůr EU se sídlem v Lucemburku, nikoliv Štrasburku, jak si mylně občas myslí někteří čtenáři.
Ale možná je český zákonodárce o krok napřed a vzhledem ke stávajícím poměrům v našich politických stranách, myslí na duševní zdraví cizinců…
---------------
Zdroje:
LZPS - https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-2
Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích - https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-424?text=z%C3%A1kon+o%C2%A0sdru%C5%BEov%C3%A1n%C3%AD+v%C2%A0politick%C3%BDch+stran%C3%A1ch+a%C2%A0v+politick%C3%BDch+hnut%C3%ADch
http://www.bulletin-advokacie.cz/verejne-pravo-proc-cizinec-nesmi-byt-clenem-ceske-politicke-strany
---------------------------------
Autor blogu se této otázce dlouhodobě věnuje, publikoval k ní mj. kritický článek již v roce 2011 v deníku Právo (tehdy vyd. Borgis Praha a.s.) a dále pak v roce 2013 na odborném webu Epravo.cz (tehdy nejčtenější právnický web). Následně se pak citovanému „cizineckému“ tématu kriticky věnoval mj. i v Reflexu, Advokátním deníku (ČAK), Listech a MF Dnes.
