Článek
Dědeček Bořivoj, 72 let, vitální pán v sandálech a s igelitkou si vyrazil v červnu na přehradu.
Slunce pálilo jako chilli v mexické restauraci, rackové se prali o hranolky a na molu se klátilo stádo rekreantů. Dědeček zatoužil po jednoduché radosti – po párku v rohlíku. Ano, po tom kulinářském symbolu české a moravského léta, jako za mlada. Kdysi stál, tuším, pět korun.
Teď ho vyšel na 55 korun. Inu, pokrok nezastavíš, řeklo by ministerstvo financí.
Ale co je to proti zážitku, pomyslel si děda a zaplatil tu šílenou částku. Ani nebulel. Bral to celkem sportovně.
Prodavačka mu s kamennou tváří podala pokrm. Dědeček si sedl na lavičku, těšil se na první sousto – a pak přišla studená sprcha, nikoli z přehrady, ale z reality: párek chyběl. Nebyl tam. Prázdný rohlík s hořčicí. Kulturní šok. Rána důvěře. Tohle nezažil ani před Listopadem 89 a to tehdy československé služby fungovaly prachbídně.
„Slečno,“ zkusil to dědeček, „ten párek tam jaksi… není.“
„Ježišmarjá, já ho tam asi zapomněla dát!“ rozesmála se prodavačka s přehledem hodným zkušené političky. Inu, lidská chyba, může se stát.
Jenže dědeček, starý pán s pamětí ostřejší než senátní mikrofon, si povzdechl: „Úplně jako ten Fiala. Taky sliboval, že tam něco dá – a pak z toho nebylo nic.“
Ano, přátelé, párek jako metafora. Petr „Signál“ Fiala sliboval, že nezvedne lidem a firmám daně. A najednou porušeno.
Skoro jako když vám někdo zapomene do hot dogu dát párek. A vy koušete jen předražené pečivo.
Tak jako dědeček marně hledal párek, hledá občan smysl v předvolebních slibech. A místo šťavnatého závazku dostává vysušený politický rohlík. Jen hořčice v podobě výmluv zůstává.
A tak si dědeček odnáší ze stánku nejen rohlík bez párku, ale i hlubší poznání: že v dnešní době je třeba se na vše podívat dvakrát. Na účtenku, do rohlíku, i na premiéra.
Protože kde není párek, tam není důvěra. A bez důvěry nám zůstane jen oschlý rohlík a plané sliby.
Dobrou chuť a hezké léto všem.
