Článek
V české i světové debatě se stalo módou tasit Hitlera jako eso z rukávu.
Už nehrajeme argumentační šachy, ale poker se samými jokery.
Nesouhlasíš s někým? Označ ho za Hitlera. Chceš klid, dohodu nebo prostě jen neeskalovat konflikt? „Aha, další Mnichov, další zrada!“
Citovaná slovní pyrotechnika se stala levným trikem, jak umlčet názorového protivníka bez nutnosti skutečné erudované debaty.
Vyprázděná slova XXL
Problém je v tom, že tímto nadužíváním vyprazdňujeme obsah slov, která by měla zůstat výjimečná. Přirovnání k nacismu nebo samotnému Hitlerovi by mělo být výstražným světlem – nikoli blikajícím neonem nad každým facebookovým příspěvkem nebo politickou debatou.
Když je každý druhý Hitler, ztrácíme schopnost poznat, kdy se ten skutečný duch totality skutečně vrací zadními vrátky.
A co ono pověstné „Mnichovanství“?
Dnes se tím slovem neváhá označit i sebemenší snaha o kompromis či diplomatické řešení. Jako by každá dohoda byla zradou, a každý, kdo nechce hned sahat po zbraních (verbálních či skutečných), byl zbabělec.
Je to ubohé nejen z hlediska logiky, ale především z hlediska úcty k těm, kteří válku skutečně zažili. Skutečným obětem druhé světové války nijak neprospívá, když jejich utrpení zneužíváme jako rekvizitu do internetových hádek.
Historie má být memento, ne kladivo na čarodějnice. A pokud každou nesouhlasnou větu ukončíme výkřikem „Hitler!“, možná tím o něm víc říkáme sami o sobě, než bychom chtěli.
