Článek
Jak děděček vymyslel punk
Sedmdesát dva let. Sedmdesát dva let a je to punkáč, ne pupkáč. Ne, nemá číro, nechodí v kožené bundě s hroty, ale v hlavě mu to jede jak stará dobrá deska Sex Pistols. To byl můj táta Vilém řečený Vilda.
A ten přišel s nápadem, který by nezasáhl jen naši rodinu, ale poté i celou brněnskou punkovou scénu – jen to zatím nikdo netušil.
Všechno to začalo u rodinného oběda. Můj syn, jinak náctiletý začínající baskytarista a velký hudební nadšenec, přemýšlel o názvu pro svou novou punkovou kapelu. Něco drsného, výstižného, originálního.
„Všechno už je vymýšlené, proč já se nenarodil v roce 1977“ bědoval a zabodával vidličku do veganské svíčkové, jako by se v ní snad skryl nápad století.
A pak to přišlo.
Dědeček, který do té doby mlčky dumal nad knedlíkem, si odkašlal a pronesl: „Co třeba : My děti ze stanice Ečerova?“ Nastalo ticho. Vnuk vykulil oči a vypadal, že mu hlavou proletělo hejno splašených netopýrů, kterým Ozzy Ozborne ukousl hlavu.
Děda pokračoval: „Víš, je to odkaz na tu slavnou knihu o feťácích a punkáčích, My děti ze stanice ZOO. A když v Brně přejedeš stanici ZOO tramvají, tak kde skončíš? No přece na Ečerové! To je úplně jasné. To má hloubku! To má styl!“
Bylo vidět, jak se v synově mozku ozubená kolečka konečně zakousla do správných zubů.
„To je… to je vlastně geniální!“ vykřikl a radostně málem převrhl talíř.
A tak to začalo. Kluci z kapely nadšeně souhlasili, obaly na alba se začaly rýsovat a městská část Bystrc netušila, že se právě stala součástí punkového manifestu.
Děda si spokojeně nalil kafe a prohlásil: „To víš, mladej, punk není mrtvej, jenom se přestěhoval na konečnou.“
Na KONEČNOU - dědo, ty se ještě pouštíš do politické satiry, spráskla ruce babička Anežka.
A my ostatní jsme pochopili, že děda je nejen borec, ale taky tak trochu punkovej vizionář.
