Článek
Sedím v čekárně u lékaře. Standardní dopoledne, kdy se svět točí pomaleji než fronta před ordinací. Důchodkyně číslo jedna rozebírá ceny másla, důchodkyně číslo dvě kašle způsobem, který by vyděsil i epidemiologa z WHO, a já přemýšlím, jestli mě spíš bolí v krku, nebo duše.
A právě v této chvíli se otevřely dveře a vstoupil on — muž v letech, ale s oční jiskrou, která prozrazovala, že ještě pamatuje doby, kdy si muži nechávali narůst knír nikoliv z módy, ale z principu.
Rozhlédl se, usadil, povzdechl a pak pronesl větu, která by zasloužila tesat do mramoru čekáren celé země:
„V zásadě neznám šťastně ženatýho chlapa… To je něco jako Yetti. Všichni o něm mluví, ale nikdo ho nikdy neviděl.“
Ticho. I tiskárna pořadových čísel se zastavila. Pak se rozlehlo to, co léčí líp než penicilin – smích. Starší dáma se dusila od smíchu, sestřička vystrčila hlavu ze dveří, jestli se něco nestalo, a jeden pán s berlí dodal:
„A když ho někdo zahlídne, tak zmizí dřív, než stihne umýt nádobí.“
A bylo vymalováno. V tu chvíli už čekárna neřešila krevní tlak ani koleno, ale filosofii manželství.
„Můj starej byl šťastnej,“ prohlásila paní s trvalou. „Ale jen do svatby.“
„A váš?“ obrátila se na druhou.
„Můj byl šťastnej taky,“ odvětila druhá suše. „Ale to mu tehdy ještě fungovalo koleno i skútr“
Senior – autor původního výroku – se zatvářil spokojeně, jako generál po vyhraném tažení. Měl ten zvláštní druh mužské moudrosti, kterou získáte až po dekádách manželského vyjednávání. Moudrost, která říká: „Mám pravdu, ale neřeknu to nahlas, protože chci přežít oběd.“
Nakonec se otevřely dveře ordinace a sestřička zavolala:
„Další prosím – pan Yetti!“
Všichni vyprskli.
A ten pán, aniž by zvedl oči, jen utrousil:
„Tak to jsem já, milostpaní. Zázrak medicíny.“
Zvedl se, pokynul publiku jako herec po derniéře a s nadhledem sobě vlastním odkráčel za dveře, kde ho čekala doktorka… a možná i jeho žena.
Odcházel jsem později s lékařskou zprávou v ruce a s pocitem, že humor je nejúčinnější prevence proti stáří.
A že možná ten Yetti opravdu existuje — jen ho nikdo nestihl vyfotit, protože doma zrovna věší záclony.
(autorský laskavý fejeton)
