Článek
Jak pro pět ran do ministra školství úspěšně napsat bakalářku aneb několik rad od někoho, kdo už pár prací viděl a vedl.
1. Téma není jen formalita. Nepodcenit
Nesnažte se vybrat téma, které „dobře zní“, ale nic vám neříká. Psaní bakalářky je poměrně dlouhá cesta – když vás téma nebaví, budete se mu vyhýbat.
Ideální je spojit studijní obor s vlastními zájmy. Zajímají vás sociální sítě? Pište o nich. Fascinuje vás sport? Najděte v něm odborný problém. Zajímají vás právní aspekty rybářství…
Ergo kladívko, pakliže máte k tématu vztah, práce půjde dozajista snáz.
2. Vedoucí práce – váš parťák, ne policajt
Nebojte se využít vedoucího. Je tam od toho, aby radil, ne aby vás trestal. Kdo pravidelně smysluplně konzultuje, má obrovský náskok. Posílejte mu části textu postupně, nejen finální verzi týden před termínem. Zase naopak nepřehánějte to, když vedoucímu posíláte práci po dvou odstavcích, též to není úplně ta správná přihrávka na green - řečeno golfovou terminologií.
Vedoucí sice je váš pomyslný „partner“, ale současně se nepoléhejte, že práci napíše (z větší či menší části) za vás, to by bylo špatné pochopení jeho úlohy. Koneckonců titul bude pak váš, ne jeho, on již většinou nějaké tituly má.
3. Struktura je půlka úspěchu
Než začnete psát, udělejte si detailní osnovu. Rozdělte práci na kapitoly a subkapitoly, napište si, co chcete v každé z nich dokázat.
Ušetří vám to nervy i čas – nebudete se ztrácet v textu a práce bude logicky působit i na čtenáře. Samozřejmě konkrétní struktura se liší, dle oboru, který studujete, nicméně základní návodná myšlenka je stejná pro všechny obory - práce musí postupovat od A po Z, ne naopak. A když píšete o Dějinách Harryho Pottera, tak do toho nepleťte genezi estonské lesbické poezie, která vás nedávno oslovila.
4. Prameny a literatura – kámen úrazu
Nestačí opsat Wikipedii. Používejte odborné články, knihy, judikaturu nebo seriózní databáze. Čím více relevantních zdrojů, tím větší váha vaší práce. A hlavně – vždy citujte. Kopírování bez uvedení zdroje je plagiát a školy to dnes umí odhalit během pár minut.
5. Pište průběžně
Nečekejte na „až bude čas“. Začněte psát hned, třeba jen pár odstavců týdně. Na konci zjistíte, že už máte polovinu práce hotovou, zatímco vaši spolužáci se teprve hroutí nad prázdným dokumentem. Samozřejmě je to rada otřepaná, ale stále účinná.
6. Styl – srozumitelně a stručně
Akademický text není román. Vyhněte se složitým větám, které nedávají smysl ani vám samotným. Každý odstavec by měl sdělovat jednu myšlenku.
A pozor na klišé či plevelná slova – „od nepaměti“, „v dnešní době“, „lidstvo odjakživa“… tohle raději škrtněte.
7. Kontrola na závěr
Nechte si práci přečíst někým nezaujatým – kamarádem, sourozencem, vitální babičkou nebo rodičem. Často odhalí chyby, které vám samotným už unikají.
Gramatika a překlepy dokážou zkazit celkový dojem.
A poslední rada na cestu
Bakalářka není dílo na Nobelovu cenu.
Je to důkaz, že umíte samostatně pracovat s informacemi a napsat souvislý odborný text. Nepodceňujte ji, ale ani z ní nedělejte velehoru, kterou nelze zdolat.
Při dobré přípravě ji dnes zvládne opravdu (skoro) každý.
Prameny (primární i sekundární) :
Umberto Eco: Jak napsat diplomovou práci, Votobia, 1997
Šanderová, J a kol. : JAK ČÍST A PSÁT ODBORNÝ TEXT VESPOLEČENSKÝCH VĚDÁCH, Sociologické nakladatelství, 2007
