Jako rodič jsem selhal - syna jsem vychoval jako poctivého člověka. Bude mít extrémně těžký život

Bylo to částečně kvůli té podivné radosti, kterou člověk cítí, když si uvědomí, že jeho geny budou strašit svět i po jeho smrti, a částečně proto, že mi spadla na nohu kovová postýlka.

Rozhodl jsem se, že z něj vychovám poctivého člověka. Myslel jsem si totiž, že svět je stále tím místem, kde čest, pravda a spravedlnost něco znamenají.

Mýlil jsem se.

Když bylo synovi sedm, přišel domů z družiny a plakal. „Proč pláčeš, chlapče (v souladu s GDPR neuvádím jméno) ?“ ptal jsem se ho otcovsky a hledal uplatnění pro svůj dobře nacvičený pohled plný starostlivosti. „Tonda mi snědl svačinu,“ odpověděl. „A co jsi udělal ty?“ „Nic, tatínku, jak jsi mi vždy říkal, mám být slušný a nehádat se.“

Měl jsem radost, že se můj syn řídí mými radami, a rozhodl jsem se ho odměnit. Koupil jsem mu novou svačinu. Tonda (syn člena ODS) mu ji snědl další den.

Začal jsem mít podezření, že jsem možná někde udělal chybu.

Když syn dospěl, dostal první brigádu. Poctivě odpracoval všechny směny a těšil se na výplatu. Šéf mu však řekl, že firma je na hranici krachu, že musí týden počkat, a to mu trdil čtyři měsíce.

„Ale šéf si koupil nové auto,“ dodal syn a já věděl, že mé dítě stále nechápe, jak svět funguje.

„Synku,“ řekl jsem, „musíš se naučit jedno – poctivost se nevyplácí. Jestli chceš někam dojít, musíš být trochu darebák.“

On se na mě podíval svýma nevinnýma očima a odpověděl: „Ale tatínku, ty jsi mě vždy učil, že máme být slušní.“

To byl moment, kdy jsem si uvědomil, že jako rodič jsem opravdu selhal.

Možná bych měl být na svého syna pyšný, že se nevzdal principů, které jsem mu vštípil. Ale pokaždé, když ho vidím, jak se omlouvá, že mu někdo vrazil loktem do žeber, přebral děvče nebo ho okradl v restauraci či obchodě, anebo jak se zdvořile usmívá na toho, kdo mu ukradl parkovací místo, chci si sypat popel na hlavu.

Svět je dnes přizpůsoben těm, kdo křičí nejhlasitěji, nebo těm, kdo mlčí a odnášejí, co mohou. A můj syn, vychovaný jako ideál poctivého člověka, se do toho nehodí.

A tak se ptám: K čemu je slušnost, když svět odměňuje nepoctivé? Možná bych měl po vzoru našich celebrit sbalit mladou hloupou ženu a  mít ještě jedno dítě. Tentokrát ho vychovám jako malého cynika.

Možná by pak konečně někdo pořádně naplival do svačin pro všechny Tondy světa (řečeno obrazně).

Hezký zbytek roku.

(autorský satirický fejeton, věc kterou zažívá každý z nás, a každý si odpradávna myslí, že nepoctiví jsou ti ostatní. Jména v podařeném článku jsou pozměněna nebo zatajena).