Článek
Zeptám se přímočaře, možná až naivně.
V Listině základních práv a svobod (LZPS), která je součástí našeho ústavního pořádku, tedy v zákoně nejvyšší právní síly, se stanoví jasně: Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
Ergo kladívko - jak s tím jde dohromady právo na potrat?
Je sice hezké, že nasciturus ( v právní terminologii nenarozené dítě) může kupříkladu dědit, ale jak s tím koresponduje, že se nemůže ani narodit? Rozumíme tomu?
Oponent možná formalisticky namítne, že slova „hoden ochrany“ přece neznamenají absolutní obranu. To je do značné míry pravda, avšak nepůsobí to na vás jako vychytralá vytáčka?
Není naše norma norem, tedy ústava, jejímž základním stavebním kamenem nepochybně je LZPS, pokrytecká?
Trest smrti
LZPS také mj. stanoví zákaz trestu smrti. Pokud bychom se na něj podívali optikou nakládání s článkem šestým, kde je deklarováno, že lidský život je hoden ochrany již před narozením, tak bychom přece mohli přijmout běžný zákon, který by respektoval zákaz trestu smrti, avšak stanovil by výjimku, že třeba za trojnásobnou vraždu nebo vraždu dvou a více dětí je možné trest smrti uložit, ne?
Taktéž by se jistě našli ústavní právníci tvrdící, že zákaz trestu smrti stanovený v LZPS je nadále dodržen.
Autor tohoto textu není bojovníkem proti potratům (ale ani jejich radikálním zastáncem), avšak neměli bychom se zamyslet, zda neuvést naši ústavu do souladu s realitou? Nepřijde vám dnešní právní stav pokrytecký?
Tváříme se farizejsky, že máme ústavní právo na ochranu nenarozeného života, a současně povolujeme potraty, pardon přerušení těhotenství (navždy).
Anketa
(autorský názorový článek)
