Článek
Jaroslav Jeroným Neduha
Odešel bard, co světy tvořil,
v tónech i slovech duši zhojil.
Na křídlech písní vzdálených,
bloudil časem, hledal smích.
Byl guru, undergroundu bohém,
rebel v kůži,
v očích jiskry, co stále…
Jeho hlas, jak vítr v strunách,
zní dál, jak zlatý chór v ruinách.
Kde vítr zpívá, kde noc se chvěje,
tam jeho duch se vznáší, hřeje.
Alternativní, svobodný svět,
je jeho odkaz, nezmizí hned.
Jaroslave, díky za noty svítání,
díky za guláš azbestový,
díky za za sny, co rušily ticho čekání.
Jaroslave,
již nejsi v hledáčku StB,
již nestvoříš další Pohřeb funebráka.
I když jsi odešel, ve zvuku dál
tvůj odkaz žije, tvůj ideál.
RIP
