Článek
Má to znít jako logický argument, ve skutečnosti je to ale spíš zaklínadlo.
Jenže zaklínadla fungují jen do chvíle, než si člověk sedne, odloží emoce a začne s čistou hlavou počítat.
Tak si to rozeberme. (Ne)Koalice okolo Kateřiny Konečné a svérázného blogera Vidláka s názvem Stačilo, v níž mají své místo i komunisté, se v průzkumech pohybuje maximálně kolem osmi procent. Osobně tipuji jejich výsledek někde okolo šesti procentních bodů.
Už to samo o sobě není žádná velká sláva. A navíc — ani těch bájných osm procent nejsou „tvrdí skuteční komunisté“. Reálně to v rámci Stačilo! bude sotva polovina. Tedy čtyři procenta. Takže i bez spočítaného Bělounamusíme dojít k závěru, že nevolič volí komunisty sotva ze čtyř procent. Maximálně. Ve skutečnosti spíše ještě méně.
Vraťme se k původní líbivé a kolovrátkově v mediích a na sociálních sítích omílané hypotéze : Opravdu to znamená, že každý, kdo nevolí, přidává svůj hlas rudým? Skutečně když zůstanu první říjnový pátek a sobotu doma, tak vlastně podpořím Gottwaldovy pravnuky a pravnučky?
Samozřejmě že ne. To by byl stejný nesmysl, jako tvrdit, že kdo nechodí do kostela, podporuje buddhistické kláštery v Himálaji. Anebo že když si nekoupíte lístek na tramvaj (v Brně na šalinu), automaticky dotujete Uber nebo kuželkářský klub ze Springfieldu.
Ve skutečnosti je to jen pohodlný strašák. Politici, jejich marketingoví pomocníci i aktivisté moc dobře vědí, že nejúčinnější motivací byl a je strach. Tak proč nevytáhnout to nejděsivější, co máme po ruce? „Nevolíš? Tak hlasuješ pro komunisty!“Je to rychlé, líbivé, dá se to opakovat pořád dokola a hodí se do titulků.
Bohužel to má jednu drobnou vadu: s realitou to nemá skoro nic společného.
Ano, nízká volební účast je obecný problém. Demokracie stojí na tom, že lidé chodí k urnám a dávají najevo, co chtějí.
Nicméně nevoliči nejsou tajní agenti KSČM ani SPD, ale ani ODS, Pirátů či STANu. Většinou jsou to lidé otrávení politikou, znechucení sliby, které se stejně nesplní. Anebo prostě jen ti, kteří mají v sobotu raději chalupu, vuřty, pivečko, houby a hlavně klid. Vážně jim někdo chce nakreslit rudou hvězdu na čelo jen proto, že dali přednost rýči na chaloupce před volební urnou?
Pakliže se to vezme kolem a kolem, výše vyvrácená teze je vlastně urážkou zdravého rozumu. Z nevoliče dělá aktivního hráče, který manipuluje výsledky, přitom on je spíš pasivní divák, co odešel na pivo.
A matematika je tady jasná: i kdyby se všichni nevoliči od Starého Hrozenkova až po Aš rozhodli „volit komunisty nevolbou“, posunuli by je jen o pár malinkatých setin procent. Nic víc. Ostatně jak jsme si ukázali výše, „komanče“ by volili pouze silou zlomku svého anti-hlasu.
Ergo kladívko příště, až zase někdo vytáhne na stůl větu „kdo nevolí, volí komunisty“,zkuste se jen mile usmát. Možná mu dejte do ruky kalkulačku. Ať si to v klidu přepočítá.
(autorský názorový článek, modifikovaně psáno pro Právo)
