Článek
Žijeme v krásné době. V době moderní, progresivní a neformální.
Dříve se lidé oslovovali „pane ministře“, „pane hejtmane“ nebo dokonce „Vaše ctihodnosti“. Dnes už víme, že to bylo celé špatně. Správně se totiž křičí „Vypadni!“.
Jihomoravský hejtman Jan Grolich veřejně poděkoval lidem, kteří na policejním hudebním festivalu Strážník pokřikovali na ministra zahraničí „Vypadni!“.
Nikoliv „Vypadněte“, což by bylo zjevně přežité, staromódní a možná i lehce aristokratické. Ne, moderní demokracie si žádá tykání. Ano, tykání! Pro nás starší je to vážně šok.
Přiznám se, že jsem touto novou společenskou normou ve finále nadšen. I když mi chvíli trvalo než jsem si to přebral.
Konečně máme jasno.
Když tedy potkám ministra, mohu mu říci: „Hele, vypadni.“
Když potkám hejtmana, mohu mu říci: „Honzo, co blbneš? Už vypadni!“
A když narazím na poslance, mohu ho přátelsky oslovit: „Ty, Karle, hlasoval jsi zase špatně.“
Jen si nejsem jist, kde přesně je hranice této nové společenské revoluce.
Možno tykat i opozičním politikům?
Nebo je tato výsada určena pouze politikům vládním?
A co komunální politici? Může občan na zasedání zastupitelstva vystoupit se slovy: „Pepo, ten chodník jsi zase zpackal.....a pak křičet doporučené a schválené: Vypadni, vypadni! "?
A nyní se dostáváme k otázce nejzajímavější.
Co ústavní soudci?
Představme si jednání před Ústavním soudem České republiky.
Předseda senátu zahájí jednání a účastník řízení povstane:
„Hele, Pepo, dneska ti to moc sluší.“
„Dito, s tím odlišným stanoviskem jsi to napsala fakt dobře.“
„Honzo, prosím tě, zruš mi ten zákon. Nebo vypadni“
Byla by to nádherná demokratizace justice. Ostatně pokud je tykání výrazem občanské angažovanosti, proč by měli soudci stát stranou?
A když už bouráme formality, proč se zastavovat na půli cesty?
Co předseda společenství vlastníků jednotek?
U nás v domě řeší každý rok vyúčtování služeb. Příště tedy místo zdvořilého dotazu navrhnu nový standard:
„Franto, kde máš faktury?“
A pokud nebude spolupracovat?
„Vypadni!“
Padni komu padni.
Mám totiž za to, že pravidla mají platit pro všechny stejně. Jestliže se z tykání stává veřejně schvalovaný nástroj politické komunikace, bylo by diskriminační upírat tuto možnost jiným veřejně činným osobám.
Jinak by totiž vznikla nepříjemná situace. Občan by musel složitě studovat, komu smí tykat a komu nikoliv. A to by bylo administrativně náročné.
Nejjednodušší by proto bylo vydat metodický pokyn.
„Tykání pro všechny 2026.“
Politikům, soudcům, starostům, hejtmanům, předsedům SVJ i vedoucím zahrádkářských kolonií.
Ať je v tom pořádek.
Samozřejmě možno i tykat zvířatům v ZOO, pokud je zřizovatelem kraj nebo město. Bylo by absurdní, aby se ministrovi vlády smělo tykat (schváleno hejtmanem) a žirafě či orangutánovi nikoliv.
Podotek závěrem
Nicméně vážněji na konec, jen mám drobnou obavu, že až se jednou role obrátí a dav začne pokřikovat „Vypadni!“ na někoho jiného, někteří dnešní zastánci neformální komunikace možná zjistí, že staré dobré „Vypadněte, prosím“ mělo přece jen něco do sebe.
