Článek
Je dobře, že se o podobných příbězích konečně začíná veřejně mluvit. I když je článek podaný lehce bulvárně a se špetkou senzacechtivosti, otevírá závažné téma, které česká společnost často přehlíží nebo zlehčuje – a to je zneužívání mladých mužů a chlapců ze strany starších a často movitějších žen.
Zvláštní pozornost si zaslouží i jeden specifický aspekt, který se zatím prakticky neřeší: jaké postavení mají v těchto situacích mladí muži, kteří do Česka přicházejí jako uprchlíci – z Ukrajiny, Sýrie, afrických zemí.
Přicházejí často zničení válkou, ztrátou domova, s narušeným pocitem identity a s nadějí na nový začátek. Místo toho se mohou ocitnout v pasti citového a tělesného zneužívání – jen role predátora není tentokrát mužská.
Některé bohatší nebo dobře situované ženy vidí v těchto mladých mužích příležitost. Ne jako plnohodnotné lidské bytosti s minulostí, s bolestí, s duší – ale jako exotické dobrodružství, oživení stereotypního života, kus mládí, který se dá koupit nebo zmanipulovat obdivem, příslibem vztahu, někdy i finanční pomocí. A pak je odhodí. Protože láska to nebyla. Byla to jen touha po mládí, po dominanci, po kontrole.
Ne dvojímu metru
Je to obrácený zrcadlový případ toho, o čem čteme častěji – když bohatý muž zneužije mladou dívku. Jen tady to veřejnost často bere s úsměvem: „Však on si to užil“, „Co by si stěžoval?“ Jenže psychické důsledky mohou být stejně vážné. Ztráta důvěry, pocit, že byl jen tělem na hraní, že nemá hodnotu jako osobnost.
Je čas přestat tyto případy vnímat jako pikantní historky k vínu. Za každým podobným příběhem může být skutečné trauma. A měli bychom o tom mluvit nahlas – bez dvojakých měřítek pro ženy a muže, pro staré a mladé, pro bohaté a ty z rozbitých zemí.
Závěrem
Proto díky i za tenhle článek. Nejde jen o jednoho „syna souseda“.
Jde o společnost, která má ještě hodně práce před sebou, pokud chce být skutečně rovná – i v tom, koho považujeme za oběť a koho za viníka.
