Článek
Na brněnských ulicích se toho odehraje mnoho. Od poetických západů slunce nad Špilberkem až po méně poetické střety reality s lidskou naivitou.
Jeden takový střet se nedávno odehrál mezi zdejším ostražitým důchodcem, a nehorázně vykutáleným mladíkem, který si myslel, že svět je jen velká kasička na kolečkách.
Ten mladík si říkal Zbyňa. Nebo si tak alespoň říkal v onen den, kdy se perfidně rozhodl vydávat za maturanta. V ruce papír, v očích směs drzosti a naděje, že kolemjdoucí budou mít měkké srdce.
„Příspěvek na maturitu, příspěvek na maturitní večírek…přispějte, prosím,“ pronášel s takovou vervou, až by mu jeden málem uvěřil, že právě bojuje s integrály, Lumírovci, Ruchovci a dalším učivem na zkoušku dospělosti.
A lidé dávali. Drobné, někdy i papírové bankovky. I pár Euro mu přistálo v kloboučku od slovenských a italských turistů. Protože maturita, to je přece velká věc. Symbol přechodu do dospělosti. A kdo by nepodpořil roztomilého dvounohého mladého člověka na prahu života?
Kriminálka Brno: Dědek zasahuje!
A pak z Brna- Slatiny přišel bez bázně a hany ten, kterého Vysoká škola života (VŠŽ) naučila bezpečně rozeznávat pravdu od levného divadla.
Onen brněnský důchodce holt nebyl žádný nováček. Život ho naučil číst nejen mezi řádky, ale i mezi gesty. Když Zbyňa spustil svou naučenou řeč, stařík chvíli mlčel, zadíval se na něj, a pak, místo peněženky, vytáhl cosi jiného. Zkušenost, přetavenou do rychlého a výchovného gesta.
Facka zazněla ulicí jako nečekaný zvon. Ne snad krutá, spíše symbolická. Taková, která nebolí na tváři tolik jako na duši.
Mazaný Zbyňa zrudl, sklopil oči a pochopil, že některé zkoušky se neskládají u maturitního stolu, ale přímo na moravském chodníku.
Ponížen falešný maturant odešel. A , světe, div se, už se k tomuto typu podvodů nevrátil.
Patrně si konečně uvědomil, že snadnější než vymýšlet historky je prostě jít pracovat. A následně jít do politiky.
A tak ho dnes lze spatřit, jak v supermarketu pečlivě vyrovnává zboží do regálů. Bez potlesku, bez sbírek, ale s něčím, co mu dříve chybělo, s obyčejnou poctivostí.
A důchodce Karásek? Ten si dál chodí po Brně, nenápadný, tichý, ale připravený k zásahu.
A propos, možná si říkáte, jak vykutáleného Zbyňka děda Karásek vlastně odhalil? Bylo to jednoduché pamatoval si ho ještě z loňska, kdy ho na Moravském náměstí také prosil o „drobáky na zkoušku z dospělosti“. Holomek jeden. Nicméně náš (ne)pohádkový děda měl paměť jako Jiřina Bohdalová. Vše si bezchybně pamatoval.
Závěrem
Možná je to celé úsměvné. Možná lehce absurdní. Nicméně v jádru i poučné. Jak říkal již Franta Kocourek z Brna - nutno být „furt ve střehu“.
Sečteno - Pozor, na falešné maturanty, rostou jako houby po dešti!
Opakujeme - bedlivý pozor, na falešné maturanty, rostou jako lidovci po dešti!
