Článek
Kýbl, který přetekl
V jednom brněnském supermarketu se odehrála scéna, která by klidně mohla být vystřižena z absurdního divadla. Senior, unavený životem, sdělil ukrajinské prodavačce, že je ošklivá. Bez obalu, bez cenzury. Prostě to řekl.
A prodavačka? Ta sáhla po kýblu se špinavou vodou a (ne)pěkně jej zlila, dědka zlého.
Teď si můžete vybrat, kdo je tu padouch a kdo oběť. Jenže svět, na rozdíl od televizních soutěží, nemá porotu s bodovacími tabulkami. Má jen důsledky.
A ty přišly rychle: prodavačka dala výpověď a odešla pracovat do Rakouska, kde jsou na lidi celkově slušnější.
A tady se to láme. Nejde o kýbl. Ani o jednu neomalenou větu. Jde o drobné, každodenní mikropraskliny ve společenské smlouvě. O to, že si někdo myslí, že může beztrestně říct cokoliv komukoliv, protože „má nárok na názor“. Ano, má. Ale nemá nárok na to, aby jeho názor nezpůsobil reakci. Newton by měl radost.
Samozřejmě, polévat zákazníky špinavou vodou není ideální zákaznický standard. Pokud by to zavedly všechny supermarkety, rychle by se z nákupu stal adrenalinový sport. Na druhou stranu, možná by to vedlo k zajímavému jevu: lidé by si začali dávat pozor na pusu.
Ten příběh má ale ještě jednu, méně vtipnou rovinu. Odliv lidí. Ne proto, že by se jim nelíbila práce, ale proto, že se jim nelíbí prostředí. Když někdo raději změní zemi, než aby dál snášel drobné ponižování, je to vizitka nás všech. Ne vlády, ne jedné firmy, ale atmosféry.
Rádi si vyprávíme, že jsme slušná společnost. Že máme tradici, kulturu, hodnoty. Jenže ty se nepoznají podle slavnostních projevů, ale podle toho, jak se chováme v řadě u pokladny. Jestli umíme říct „děkuji“ a „prosím“, nebo jestli máme potřebu hodnotit vzhled člověka, který nám právě markuje rohlíky.
Závěrem
Možná bychom nepotřebovali víc zákonů, ale víc elementární zdvořilosti. Ta je totiž zadarmo. A na rozdíl od kýblu špinavé vody po ní nikdo neklouže.
A tak si z toho vezměme jednoduché poučení: když už máte potřebu něco říct, zkuste začít tím, co byste chtěli slyšet sami. Ušetříte si sprchu.
A možná i dalšího člověka, který by jinak odešel jinam. Tam, kde se místo špinavých nadávek a kýblů plných špinavé vody rozdávají raději milé úsměvy.
