Článek
Největší hřích téhle vlády? Jednoduché: že v Česku už nestačí chodit do práce, abyste se z výplaty uživili. Pracovat na plný úvazek a přesto žít od výplaty k výplatě je dnes realita statisíců lidí.
Vláda Petra Fialy místo řešení inflace jen přihlížela, jak se lidem rozpadá životní úroveň pod rukama. Zatímco jiní – například Polsko – tlačili na růst mezd a udrželi kupní sílu obyvatel, Česko se spokojilo s úsporným škrťáctvím.
Návrat k důstojné práci
Je načase říct to jasně: stát nemá právo vybírat daně od lidí, které nechává živořit. Kdo pracuje, má mít záruku, že si z výplaty pokryje aspoň základní životní potřeby.
Ne z podpory, ne z půjček, ale z vlastní práce. A právě proto dává smysl návrh, aby se minimální mzda – přepočtená na všechny kalendářní dny v měsíci – dostala na tisíc korun denně. To není žádný populismus, to je návrat k elementární důstojnosti.
Jenže problém není jen v nízkých mzdách, ale i v tom, kolik si z výplaty odnese samotný zaměstnanec. Zdanění práce v Česku je extrémní. Nejste bohatý, ale stát vás trestá, jako byste byli. Nejjednodušší krok? Zvýšit slevu na poplatníka. Všichni odborníci se shodují, že je to férové a cílené opatření. Vláda ho slíbila. A co udělala? Opak – daně zvýšila. Opět na úkor lidí, kteří už tak počítají každou korunu.
Ale snad největší selhání Fialovy vlády se týká rodin s dětmi. Neochránila je před inflací, nedala jim ani to základní.
Výsledek? Nejnižší porodnost od Marie Terezie.
Čeští poslanci a poslankyně si mezitím přidali na platech, ale rodičům s malými dětmi stát vzkázal: starejte se sami. A hlavně matkám – protože péče o děti je stále v naprosté většině na ženách. Těm stát za jejich neviditelnou práci nedává vůbec nic.
Změna je nutná. Ne z důvodu ideologie, ale čisté pragmatičnosti. Bez dětí nebude kdo vydělávat, nebude kdo odvádět daně.
Každé vychované dítě je přínos pro stát – a měl by to uznat i důchodový systém. Výchovné v důchodu je logický začátek. Prarodičák – tedy možnost odejít do penze dřív za každé dítě – je pokračování správným směrem.
Stejně tak vánoční 13. důchod nebo podpora rodin formou příspěvků na kroužky a tábory, jak nyní navrhuje například SocDem.
Ergo kladívko, nejde o rozdávání, ale o investici do budoucnosti.
Pokud stát nedokáže ochránit ty, kdo pracují a vychovávají děti, přestává být státem. A přesně to se za téhle vlády stalo.
