Článek
Přínosy jsou jasné, ale bez odpovídající (vícestupňové) kontroly hrozí riziko nekvalitně odvedené práce.
Úvodem
K tématu umělé inteligence ve vztahu k právu se již vyjádřil ledaskdo, a logicky většinou právníci a právničky z mladší generace. Autor tohoto komentáře je mlád již delší dobu, ostatně do toho odborného časopisu specializovaného na územní samosprávu píše již přes více než 25 let, nicméně i on pranepatrný si dovolí přiložit další názorové polínko do diskuzního krbu poznání.
Nástroje umělé inteligence (AI) se postupně stávají běžnou součástí právní agendy – využívají se mj. k přípravě smluv, rešerším judikatury (či jiných dokumentů), argumentaci i poradenství zastupitelům, radním nebo kolegům neprávníkům z městského (krajského) úřadu.
Zejména u rozsáhlých datových sad, jako jsou judikáty (včetně zahraničních) nebo právní předpisy, pomáhají hlavně ušetřit čas a navíc „zefektivnit procesy“, jak říkají zejména mladší pracovníci ve veřejné správě.
Přesto jejich použití přináší specifická nebezpečí, která bez odborného dohledu mohou mít závažné důsledky pro kvalitu a spolehlivost právních služeb.
Efektivnost vs. riziko fabulace
AI dnes zvládá během chvilky prohledat stovky či tisíce dokumentů, nabídnout návrhy smluv nebo právních argumentací. Přesto je nutné být maximálně obezřetný: modely jako ChatGPT, Copilot, Perplexity či Claude mohou „vymýšlet“ a často i vymýšlejí (zcela nebo zčásti) neexistující fakta, včetně smyšlených rozsudků , správních rozhodnutí nebo dokonce fiktivních citací.
Pakliže právník (včetně těch z územní samosprávy či student práv – budoucí pracovník ve veřejné správě) takový výstup přijme rovnou bez ověření, může stavět argumentaci či návrh usnesení, rozhodnutí či veřejnoprávní nebo soukromoprávní smlouvy (nebo jiného dokumentu) na neexistujících základech. Což může mít zákonitě hodně negativní následky. Včetně záporných ekonomických dopadů.
Kontext je alfou a omegou – i ve veřejné správě
Umělá inteligence (většinou) nezná všechny detaily a sub-detaily konkrétního případu – nevidí složky, osobní vztahy ani detailnější procesní strategii. Její návrhy proto mohou být bez správného kontextu často více či méně zavádějící. A tedy v zásadě nepoužitelné pro kvalitní veřejnosprávní či jinou odbornou práci.
Jak trefně říkal již před lety filozof pan Václav Bělohradský – informace jsou zvířátka, která žijí v kontextech.
Zkušený právník však chápe (či chápat má) hlubší smysl veřejnoprávní úpravy a vztahy mezi účastníky (a dále např. se správním či soudním orgánem) i další relevantní okolnosti. Jen on však nese finální odpovědnost, a jen on může a vlastně i musí správně posoudit, kde je třeba AI „jenom“ více či méně doplnit a korigovat, a kde je nutné zcela rozhodnout vlastní hlavou, bez podpůrných berliček umělé inteligence.
AI jako asistent, nikoli autorita
Klíčové je vnímat AI jako spolupracovníka či pomocníka (nebo dokonce moderního sluhu) – ne jako náhradu právníka či úředníka.
Ergo kladívko, výstupy AI mohou ( a v budoucnosti stále častěji i budou) inspirovat, urychlit rešerši nebo navrhnout strukturu dalších postupů. Vše je nutno ovšem více než bedlivě kontrolovat, revidovat a analyzovat.
Finální rozhodující kvalitní argumentaci, citace i výklad musí, nejen podle mého názoru, stejně zpracovat osobně „živý“ právník nebo úředník. Bez toho by došlo k podcenění lidského úsudku a ztrátě kritického přístupu, který je pro (veřejné) právo nezbytný.
Kdo ověřuje informace?
Není žádným tajemstvím či novinkou, že dnes si důvtipnější zastupitel nebo občan mnohdy informace najde sám pomocí některé z AI. Na první pohled vypadají výstupy věrohodně, přesto mohou být (naprosto nebo zčásti) nesprávné nebo neaktuální.
Právník je pak nezastupitelný – jeho úlohou je rozlišit spolehlivé podklady od pouhých odvozenin a klienta vést správným směrem.
AI v právu se stala realitou, nechť se to někomu líbí či nelíbí. A bylo by bláhové hrozit „právním AI mrakům“ ať zase odplují do dáli. Koneckonců nyní ji používá většina českých a slovenských advokátních kanceláří, soudů (včetně těch správních), ministerstev, orgánů veřejné správy (včetně těch územně-samosprávných) přirozeně někde více jinde ještě více.
Otázka tedy dnes rozhodně není, zda ji používat, ale jak – a za jakých podmínek.
Jasně definovaný koncept spolupráce mezi právníkem a technologií je nutností. Právník si musí být vědom limitů nástroje a mít vždy poslední slovo (!!) nad výsledkem. Pouze tak lze využít potenciál AI, aniž bychom ohrozili integritu a kvalitu práce ve veřejné správě.
Závěrem
Umělá inteligence představuje ve veřejnoprávní praxi významný přínos – mj. šetří drahocenný čas, pomáhá s analýzami a může urychlit přípravu dokumentů. Avšak bez zkušeného právníka - úředníka, který výstupy kriticky ověří a umí je správně aplikovat, hrozí nepřesnosti a špatný odborný přístup. Sečteno - odpovědnost zůstává (a musí zůstat) vždy na lidské straně.
Zásadní je nadále odpovědnost veřejnosprávního právníka/úředníka – jeho schopnost vnímat, kde končí možnosti těchto „postmoderních nástrojů“, a kvalifikovaně rozpoznat situace, kdy mohou být užitečné, a kdy je naopak nutné spolehnout se na vlastní právní úsudek.
I zde platí „umělá inteligence“ je dobrý sluha, ale špatný pán - „Artificial intelligence“ is a good servant, but a bad master.
Tak jak právníky nenahradil Google nebo právní systémy ASPI, Codexis, Lexdata nebo Legsys, zatím je, dle mého názoru, v nejbližších letech nenahradí ani dnes tolik populární AI.
Koneckonců jak trefně kdysi pravil praotec českého (resp. moravského) kybernetického práva pan profesor Radim Polčák (PrF MU v Brně) - Umělá inteligence? Nahradí lidskou práci, ne přemýšlivého člověka. (konec citace).[1] K čemuž možno jen dodat na závěr - pakliže vyjdeme z hypotézy, že i veřejnosprávní právník je (jen) člověk, tak tento výrok platí bezvýhradně i zde.
Prameny – primární i sekundární:
https://www.epravo.cz/top/clanky/ai-v-pravu-pravidelny-mesicni-podcast-odhaluje-revoluci-v-advokacii-118622.html
https://www.youtube.com/watch?v=OON6uSYqvVU – R. Polčák, PF MU
-------------------------
[1] Blíže - https://www.youtube.com/watch?v=OON6uSYqvVU – prof. R. Polčák, PF MU. Zejména mne tam pobavila, i svým způsobem potěšila, Polčákova myšlenka ….Nebojme se, nikdy v dějinách se zatím nestalo, že by bylo potřeba méně právníků anebo, že by nebyli dokonce potřeba vůbec. (volná citace z rozhovoru pro Info.cz).
