Článek
Děcka, já už se fakt dlouho tak nenasmála – i když ten smích má hořkou příchuť exekučního výměru. Ale musím to napsat, protože kdybych to neventilovala, tak si mě zítra najdou záchranáři s hlavou v mrazáku a s poznámkou „přehřátý systém české byrokracie“.
Takže. Ráno. Slunce svítí, já si dávám kafe s rumíčkem a říkám si: dneska to bude super den!
Všechno šlape, prostě taková ta chvilka, kdy má člověk pocit, že život má konečně trochu řád. No – než otevřu mobil.
A tam – koncert notifikací! Jedna banka za druhou mi píše: „Máte exekuci.“
Říkám si: Ha, spam! Nějaký nový podvod, zase chtějí heslo k účtu. Zase útočí ukrajinští nebo nigerijští hackeři.
Jenže pak volám do své banky – a oni s naprostým klidem:
„Ano, paní, máte obstavený účet. Od Celního úřadu.“
Jako pardon? Já? Živnostnice, co si vystaví fakturu i za minutu hovoru, co neukradla ani tužku z hotelu a ještě třídí vzorně odpad? Jaký celní úřad?! Snad jsem si omylem neobjednala jachtu z Monaka?
Volám tam. A paní mi se sladkým klidem říká:
„Všechno vám přišlo do datové schránky.“
Otevírám datovku a v tu chvíli mám pocit, že mi vybuchl mejl. Deset zpráv! Každá o tom, že mi obstavili všechno, co mám.
A teď pozor –všech deset účtů! Jo, těch, co jsem si kdysi založila, když někde slibovali „bonus 100 Kč“, „vstup zdarma do liberecké ZOO“, nebo „slevu na pergolu či láhev Prosecca“.
A najednou mám z těch výhod exekuční peklo!
A kvůli čemu? Kvůli pokutě 500 Kč z března2025.
Jo, už vím. Jela jsem po brněnských Vinohradech (jo i v Brně máme Vinohrady, nejen v Praze) na kole, měla jsem v ruce mobil, policajti mě chytli, dostala jsem bloček. Jenže – já ten bloček asi vyprala spolu se šortkami s mickey mousem. Konec příběhu, myslela jsem. Omyl.
Tak volám na Celní úřad, že to zaplatím, ale proč mi neposlali žádné upozornění nebo tak něco, že to mám zaplatit.
A pán úředník mi asertivně říká: „My nemusíme posílat upomínku, paní, to není povinné. My tady fakt nejsme kvůli Vám, to nesmíte věřit politikům ty jejich předvolební hlody…prý že jsme zde pro lidi to jste se snad zbláznila v kině….“ (smích úřední osoby, v rozporu s ustanovením § 4 správního řádu).
Takže, přátelé, upomínku úřad poslat neumí, exekuci ano! Bravo, Česká republiko! Tleskám ve stoje, slzy dojetí v očích.
A tak si říkám, že to prostě vyřeším. Jenže – všechny účty mám obstavené. Takže jak?
Zavolám bývalému milenci, on mi pošle „pětibábu“ ( s Boženou Němcovou) , a já to hned zaplatím. Říkám si – cajk, hotovo….
Večer otevřu internetové bankovnictví – účty odblokované! Paráda! Posílám kámošovi pětikilčo zpátky. Po čertech čisté svědomí jako nemá snad ani Danuše Nerudová a můžu jít spát.
Jenže ráo … ouha. Kouknu znovu – a mám na všech účtech mínus!
Každá banka si totiž pětistovku strhla zvlášť.
Takže místo minus pětistovky jsem minus pět tisíc, panečku!
To už se nesměju. To už hystericky kvílím a googlím, jestli se dá nějak přestěhovat do Jižní Koreje nebo aspoň Grónska. Avšak pak si s obrovskou pokorou řeknu: ne, dýchej, Haničko ), pořádně dýchej jako Krakonoš.
Poučení?
· Nejezdi na kole s mobilem, i kdyby ti volal Vítek Rakušan
· Nikdy si nezakládej deset účtů, i kdyby dávali zdarma koblihu a elektrický kartáček na zuby.
· A hlavně – nikdy se nesnaž pochopit českou byrokracii. Protože to je jako vysvětlovat psovi sudoku.
A víte co? Vlastně je to celé skvělá škola života. Na zdraví, přátelé.
A nezapomeňte – štěstí nechodí po horách, ale po datovkách.
