Článek
Dánský turista Lars M., skoro šedesátiletý heterosexuální inženýr z Aarhusu, trávil letní dovolenou v jižních Čechách. Během cyklovýletu z Českého Krumlova směrem na Zlatou Korunu byl zastaven hlídkou Policie České republiky. Policisté mu vytýkali, že projel úsekem komunikace, kde bylo z důvodu stavebních prací umístěno přenosné dopravní značení „zákaz vjezdu“.
Lars M. však česky nehovořil, rozuměl pouze dánsky a anglicky (stranou ponechme, že uměl částečně maltsky - jeho bývalá žena byla z Malty) , a významem dočasného dopravního značení v daném kontextu si nebyl jistý.
Komunikace mezi policisty a turistou probíhala výhradně v češtině, místy za pomoci gest. Na jeho dotazy v angličtině reagovali policisté strohým konstatováním, že značka je jasná a že přestupek bude řešen na místě. O právu na tlumočníka nebyl Lars M. poučen a žádný tlumočník mu zajištěn nebyl. Policisté mu následně nabídli vyřízení věci v příkazním řízení s uložením pokuty ve výši 2 000 Kč.
Turistovi byl předložen formulář sepsaný výhradně v českém jazyce. Způsobem, který působil spíše uklidňujícím než vysvětlujícím dojmem, mu bylo naznačeno, že podpisem se celá záležitost rychle uzavře. Lars M. se v dobré víře domníval, že podpisem pouze potvrzuje převzetí informace o pokutě, nikoli že se vzdává práva na další obranu a souhlasí s projednáním přestupku v příkazním řízení. Dokument podepsal a pokutu uhradil platební kartou.
Teprve po návratu do Dánska zjistil, že přestupek byl v České republice pravomocně projednán a zaevidován. Při další cestě do Rakouska byl upozorněn autopůjčovnou, že v rámci evropské výměny informací o dopravních deliktech figuruje jako osoba, vůči níž byla uložena sankce za porušení pravidel silničního provozu. Tato skutečnost jej vedla k tomu, že se obrátil na českého advokáta.
Ten po prostudování spisu dospěl k závěru, že v řízení došlo k zásadnímu procesnímu pochybení. Lars M. neovládal jazyk řízení, nebyl poučen o právu na tlumočníka a objektivně nemohl porozumět obsahu právního jednání, jímž se vzdal procesních práv. Přesto bylo jeho jednání vyhodnoceno jako platný souhlas s příkazním řízením. Advokát proto podal návrh na přezkum pravomocného rozhodnutí s odkazem na porušení práva na spravedlivý správní proces.
Správní orgán se bránil argumentem, že řízení proběhlo v souladu se zákonem, že tlumočníka si měl účastník zajistit sám a že podpis na protokolu svědčí o jeho souhlasu. Tato obrana však přehlížela podstatnou skutečnost: bez skutečného porozumění obsahu řízení nelze hovořit o svobodném a informovaném souhlasu.
Přestupkové řízení má sankční povahu a stát, který ukládá trest, musí zajistit, aby osoba, vůči níž postupuje, rozuměla tomu, co se jí klade za vinu, jaké má možnosti obrany a jaké budou právní důsledky jejího jednání.
Případ dánského turisty tak názorně ukazuje, že právo na tlumočníka není pouhou formální položkou v procesním seznamu. V situacích, kdy jazyková bariéra znemožňuje porozumění řízení, se její ignorování může proměnit v faktické odepření spravedlnosti.
Rychle vyřízený přestupek se pak může stát ukázkou toho, že i malá procesní nedbalost má pro cizince velmi konkrétní a dlouhodobé následky.
-------------------
Použité právní předpisy
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů.
Mezinárodní prameny
Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (publikována pod č. 209/1992 Sb.).
