Článek
Byl jsem s kamarády v nejmenovaném kasinu v rakouském Salzburgu. Hráli jsme ruletu.
Ve hře se mi vůbec nedařilo a prohrával jsem. Musel jsem jít na toaletu, tak jsem položil na stůl jen žeton v hodnotě 1 eura na číslo 23.
Ergo hazardní kladívko, je to den kdy mám narozeniny, ale jen v listopadu, jiné měsíce nikoliv.
Když jsem se vracel z toalety, všichni hráči u mého stolu na mě ukazovali prstem směrem k manažerovi kasina. Když jsem přišel ke stolu, pochopil jsem proč.
Číslo 23 padlo třikrát za sebou. Vyhrál jsem téměř 43 000 eur. Byla to pro mě, když to vynásobíme 25 (euro za koruny) obrovská suma, která mi výrazně usnadnila život. I když jsem výhru náležitě v Rakousku zdanil. V ČR již nikoliv tomu zabraňují smlouvy o dvojím zdanění.
Měl jsem štěstí. Tím, že jsem přesáhl limit stolu, krupiér nemohl když jsem byl na WC, provádět další spiny, ve kterých bych o všechno přišel.
Štěstěna tehdy stála při mně a doufám, že ještě dlouho bude.
Každý, kdo někdy seděl u rulety, ví, jak tenká je hranice mezi euforií a katastrofou. Jak rychle se dokáže „ještě jedno kolo“ změnit v prázdnou kapsu.
Ten večer stála štěstěna při mně. Ne proto, že bych byl lepší hráč. Ne proto, že bych měl systém. Ale prostě proto, že někdy věci vyjdou. A štěstí sedne i na vola, zde na medvěda.
A možná právě proto ten příběh stojí za zapamatování.
Ne jako návod, jak vyhrát.
Ale jako připomínka, že i v sérii proher může přijít okamžik, který všechno obrátí.
Nevzdávejme to!
Kdo nehraje nevyhraje.
-----------------------
(autorský fejeton)
