Článek
„Už mě prostě nepřitahovala,“ vysvětloval Milan později. „Začala se nemožně oblékat, přestala o sebe dbát a navíc vůbec nesdílela moji vášeň pro hnutí ANO. Taktéž se mi pokusila v kocovině vypít se svým siamským dvojčetem Tadeášem památeční vodní postel, kterou zakoupil ze zrušeného středobrněnského klubu s mlýnem ve znaku. To už byly čtyři varovné signály“.
A to nemluvíme o tom, že TRAN HOA, jak se jeho jihobrněnská milenka s kdysi exotickým kořeny jmenovala, strašně chrápala. Čtenáři - jsme gentlemani , tak o tom prostě pomlčíme, ano?
Jenže člověk je tvor citový a Milan stres řeší jídlem. A tak zamířil do jediné gruzínské restaurace v Brně. Až kdesi na periférii západního Brna city. Kde krokodýlové dávají dobrou noc. Mléko jak známo nedávají, to dávají jen kravičky…
Ale zpět do zakavkazské brněnské restaurace.
Milan začal opatrně. Dvojitými gruzínskými lilkovými rolkami s ořechy. Poté následoval grilovaný sýrový chléb na špejlích a Kubdari s vepřovým masem. Tím ovšem jeho smutek ani zdaleka nebyl zažehnán. Objednal si ještě Chačapuri Adžarské, gruzínské Chinkali plněné masem, Čašusuli tedy dušené hovězí v rajčatové omáčce, následovalo podařené Lobio s fazolemi a zdaleka ne na konec ještě Odžachuri, pečené maso s bramborami.
Když celou věc následně vyprávěl svému praktickému lékaři, který mu fašoval vymknuté zápěstí, ten při zmínce o osmém pokrmu jen bezmocně zasténal:
„Proboha… aspoň nábytek v arménské restauraci zůstal ušetřen?“
„Gruzínské!“ vyštěkl pacient Milan. „Gruzínské! Je vidět, pane doktore, že mě vůbec neposloucháte. Tohle má být to nejlepší zdravotnictví na světě, jak o něm opakovaně hovořil hejtman Jan Grolich? A to je Lidovec, takže nikdy nelže! “
Lékař si povzdechl a sundal levou botu z pravé nohy.
„Pane pojištěnče, Milane, já vás poslouchám. Jen se snažím pochopit, jak se dá během jednoho večera sníst gruzínská kuchyně od Batumi až po Tbilisi….
„Doktore, vy mě vůbec neposloucháte, že Vás vyměním?“
V ordinaci se na chvíli rozhostilo ticho.
Pak se lékař rozesmál jako gruzínská úřednice po pěti fernetech.
„To těžko, pane Milane. Nás doktorů je totiž velký nedostatek. Milenky si klidně měňte, jak je vám libo. Ale nás doktory si jen tak měnit nemůžete.“
Milan se zamračil.
„Takže si na vás nemůžu stěžovat?“
„Ale jistě. Klidně si na mě stěžujte.“
„A co se stane?“
„Nic.“
„Proč?“
Lékař se usmál.
„Protože až vám přijde odpověď, budu jediný doktor široko daleko, který vás bude ještě ochoten poslouchat.“
Milan se zamyslel.
„Další prosím!!“ – zvolal lékař neempatickým hlasem.
