Článek
Příspěvek na bydlení patří k nejvyužívanějším sociálním dávkám a zároveň k těm, u nichž panuje největší míra nepochopení. Typicky v situacích, kdy o dávku žádá dítě nebo mladý dospělý, který má sice „někde napsaný“ trvalý pobyt, ale fakticky dál žije s rodiči.
V následujícím článku si stručně rozebereme nedávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z Brna, (jak jinak).
Judikát Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2025, čj. 2 Ads 110/2025-3 přináší v této otázce poměrně jasné vodítko – a může řadě rodin ušetřit nepříjemné spory s úřady.
Základní otázka totiž nezní, kde má dítě hlášený pobyt, ale zda s rodičem skutečně tvoří společně hospodařící domácnost. Pokud ano, pak platí, že jeho „pobyt“ v jiném bytě – ať už jde o kolej, podnájem nebo byt kamaráda – sám o sobě nárok na příspěvek na bydlení nezakládá.
Stát v takovém případě vychází z toho, že středobodem životních poměrů dítěte je stále domácnost rodičů, kde má své zázemí, zajištěné základní potřeby a kde se odehrává jeho běžný každodenní život.
Jiná situace nastává tehdy, pokud je prokazatelné, že dítě skutečně žije jinde. Má v jiném bytě své hlavní zázemí, nese náklady na bydlení a společná domácnost s rodičem už fakticky neexistuje. V takovém případě může být podmínka pro přiznání příspěvku na bydlení splněna.
Má to ale důležitý důsledek, který si řada lidí neuvědomuje: rodič si už současně nemůže uplatňovat daňové zvýhodnění na vyživované dítě. Právo i logika jsou v tomto bodě nekompromisní – buď jste jedna domácnost, nebo dvě. Obojí současně nelze.
Rozsudek NSS zároveň připomíná, že odpovědnost neleží jen na žadateli. Správní orgán má povinnost si potřebné podklady pro rozhodnutí obstarat především sám, z úředních evidencí a dostupných zdrojů. Teprve pokud to nestačí, může po žadateli požadovat součinnost. Ani ta však není bezbřehá – žadatel má poskytovat informace jen v rozsahu, který je pro něj rozumně možný. Pokud jsou požadované údaje mimo jeho sféru, musí vysvětlit proč.
Zajímavým a velmi praktickým závěrem je i to, že údaj o tom, zda rodič uplatňuje či neuplatňuje daňové zvýhodnění na dítě, může být klíčovým vodítkem pro posouzení, kdo s kým tvoří společnou domácnost.
Jinými slovy: tvrdit samostatné bydlení dítěte a současně ho „držet“ v daňových výhodách je dlouhodobě neudržitelné.
Celý případ je dobrým připomenutím, že v oblasti sociálních dávek nerozhodují formality, ale skutečný život. A že snaha „mít výhody z obou světů“ se dříve či později obrátí proti těm, kdo to zkoušejí.
Pramen -
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2025, čj. 2 Ads 110/2025-32
