Článek
Proč, dědo? Proč?
To je otázka, co včera večer visela nad celým Brnem hustěji než smog na Zvonařce. A jak už to u správné brněnské „pročoviny“ bývá, odpověď není jen jedna.
Brněnština totiž rozeznává dvě zásadní „proč“.
Jedno, to první, je ryze vědecké, analytické. Zkoumá příčiny a dává odpovědi, které se dají spočítat, změřit, případně svést na rozhodčího. Proč Kometa včera prohrála?
No protože obrana byla děravá jak plot u Bystrca, protože útok měl střeleckou produktivitu jak studentský rozpočet, a protože soupeř zkrátka hrál líp. Jednoduché, čisté, statistické.
Jenže pak je tu to druhé „proč“. Takové to brněnské, co se neptá „jak se to stalo“, ale „proč se to má stát“.
Jaký má smysl, že naše hokejová pýcha dostala nakládačku? I když jen o gol, ale historie se neptá…
A právě tady začíná pravé brněnské filozofování. Možná je to celé k tomu, abychom si znovu připomněli, že Kometa není klub vítězství, ale klub věrnosti.
Že fandit Kometě není obchodní smlouva na výhry, ale spíš svatební slib „v dobrém i zlém“. A že zrovna tohle je na tom to krásné — prohrát, zanadávat si, jít spát se špatnou náladou, a ráno ji stejně zabalit do klubové šály, protože příště… příště to přece vyjde.
A nebo taky ne. Ale to už je jedno, protože Kometa není výsledek, Kometa je způsob života.
A když už jsme u těch otázek, připomeňme si tu od babičky: „Dědo, nechoď večer už radši kolem té brněnské Fildy…“
Protože tam, jak známo, „pročování“ nikdy nekončí a může vás chytit do takové spirály otázek, že se domů už nevrátíte.
