Článek
Tetička a současně bývalá barmanka v našem oblíbeném podniku byla příslušnicí jednoho mimoevropského vyznání – a to se, jak se ukázalo, nevyznačuje jen jiným přístupem ke smrti, ale i k tomu, co se má dít potom.
V závěru obřadu předstoupil prorok. Opravdový, s duhovým turbanem, hlubokým hlasem a výrazem člověka, který ví.
A pravil rázně a magicky současně:
„Ten, kdo opustí hřbitov jako první, bude další, kdo zemře.“
Nastalo ticho. Dlouhé ticho. Nikdo se nepohnul. Ani stařenka o berlích. Děti přestaly běhat. A já, byť obvykle skeptik, jsem si řekl: „No… co když.“
Od té chvíle jsme všichni zůstali. Nejdřív ve stoje. Pak v sedě. Noc jsme přečkali s dekami od jedné tety a spacákem od bratrance.
Ráno jsme si objednali snídani. Přes Wolt. Pak oběd. Pizza. Guláš. Kebab. Těstoviny. A palačinky. Pak přišlo pivo. Pak víno. A druhé palačinky. Přes Wolt.
Kurýři zmíněných nadnárodních rozvozových společností zde zůstali s námi. Ergo kladívko, když slyšeli prorokovu věštbu, odmítli odejít. Sedí tu s námi, sdílejí powerbanky a vyměňují si historky o rozvozu.
Vznikla komunita. Máme kytaru. Hrajeme karty. Hrobník přinesl slivovici a říká, že je rád, že se to tu konečně trochu rozjelo. Jeden pozůstalý pán z městečka Praha navrhl, že bychom se mohli zapsat jako samostatná osada – Neodchodov.
Začínáme uvažovat o organizaci směn na hlídání východu ze hřbitova. Jeden kolega právník mazaně navrhl, že kdo nutně potřebuje pryč, může se nechat vynést na nosítkách, ale většina zatím trvá na tom, že proroka nelze ošálit.
Každý den nás víc spojuje. Smutek ustoupil soudržnosti. Z původně tragické chvíle vznikla podivuhodná forma komunitního života. Dokonce se tu zrodil i románek mezi kurýrem Boltu a jednou smuteční dámou. Láska na první dobrou - palačinku.
Závěrem
A tak tu zůstáváme. S plným břichem, s jistotou, že pokud zemřít, tak ne jako první.
Ten prorok možná nebyl jen věštec, ale i brilantní psycholog. Nebo bavič. Nebo dramatik. Anebo prostě někdo, kdo věděl, jak donutit cizí lidi, aby spolu poseděli o pár hodin (či dnů) déle.
Ať tak či onak, další palačinky a pizzy už jsou na cestě.
A my zůstáváme.
O dalším dění vás budeme informovat zase zítra.
