Článek
Musím s uznáním smeknout před autorem článku „Polčák, podivný ústav a 4 miliony v kapse mladých hvězd hnutí STAN“. Takto má vypadat skutečná politická investigativa – bez přikrášlování, bez obalu, ale zato s fakty, souvislostmi a přesně mířeným ostřím.
Článek je bravurně vystavěný, od prvního odstavce vtahuje čtenáře do příběhu, který by leckterý občan považoval za politický thriller – kdyby ovšem nešlo o realitu české a moravské politiky.
Odhalení vazeb mezi „nezávislým“ ústavem a mladými nadějemi STANu působí mrazivě přesvědčivě. O to víc oceňuji autorovu precizní práci s veřejnými zdroji, výročními zprávami i detailní orientaci v legislativním pozadí. Tohle není bulvár ani konspirační spekulace – tohle je žurnalistika s páteří.
Z článku cituji a připomínám - „Lze pouze spekulovat, zda tři volební koordinátoři hnutí STAN zakázku skutečně zpracovali či nikoli. Ačkoli se Ústav kontaktních dat ve svých stanovách zavazuje k publikaci každoroční výroční zprávy a účetních závěrek, tuto zákonnou povinnost od roku 2018 neplní.“
Zvláštní poklona patří za styl – svižný, přitom kultivovaný, s jemnou dávkou ironie a velmi přesnou mírou kritiky.
Čtenář si z textu odnese nejen informaci, ale i podnět k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak snadno se dá „moderní politický marketing“ převléknout za veřejně prospěšnou činnost – a jak málo stačí k tomu, aby si „mladé tváře“ politiky zajistily nejen image, ale i slušný příjem z veřejných peněz.
Závěrem
Tento článek je zářným příkladem toho, jak má vypadat svobodná média v demokratické společnosti: být důsledná, nepodlézat politické moci a nebát se jít až na dřeň, byť by šlo o politiky, kteří se rádi tváří jako čistí reformátoři.
Bravo, tleskám ve stoje. A doufám, že tento text nebude posledním z řady – podobných případů totiž v české politice jistě není málo.
