Článek
Jeden kamarád mne upozornil, že se dočetl, že jsem 30 nejčtenější bloger na této platformě.
A skutečně - ve článku pana Procházky - na který tímto reaguji se to píše. A jak je to na internetu, tak to musí být pravda.
Jistě nějaká drobná chyba, tam může být, ale v zásadě je jedno zda jsem 30, nebo 31 nebo 28 z 8 000 blogujících účinkujících.
Neskromně podotýkám, že jsem spokojen a děkuji vám za přízeň.
30. místo - Kdo z vás to má, táži se spolu s Václavem Havlem. Kdo z vás to má táži se s Jiřím Paroubkem. Kdo z vás to má, táži se spolu s Tomio Okamurou.
A nyní již moje oslavná básnička
Báseň:
Třicátý mezi osmi tisíci
Jeden kamarád mi šeptl včera,
že na internetu — té kronice bez bázně a Ghany
stojí psáno, že jsem třicátý v řadě,
mezi blogery, co tu píší, zpívají a ladí.
A skutečně! V článku pana Procházky,
kde pravda bývá pevná
jako z rezavé podkovy spony,
píše se to černé na bílém:
já prý patřím mezi čtené ikony.
Nu což — jak víme všichni,
co žijeme v éře dat
a virálních pout,
když je to na internetu,
musí to prostě být — a hotovo, není co dál hnout.
Jistě, chyba tam klidně
klíčit může,
číslovka se snadno splete v tom proudu lidí,
ale je to vlastně jedno — zda třicet, osmadvacet či jednatřicet —
v moři osmi tisíc kapek se každá přece počítá
Neskromně dodávám, ať úsměv nezmizí:
jsem spokojen.
A víc než to — jsem rád.
Za vaši přízeň, která pohání mé řádky,
děkuji vám.
Bez vás bych byl jen tichý psací děd
