Tři omyly Deníku Alarm a paní Duškové: Zachrání českou střední třídu skutečně jen krajní levice?

1. První omyl: Z drahého bydlení automaticky neplyne potřeba krajně levicové politiky

Magdalena Dušková ve svém textu - https://denikalarm.cz/2026/09/ceskou-stredni-tridu-zachrani-jedine-levicova-politika/ - celkem správně upozorňuje na problém dostupnosti bydlení. není první, ani poslední. Z toho však ještě nevyplývá její hlavní politický závěr, že českou střední třídu prý zachrání jedině (radikální) levice.

Vysoké ceny bydlení nejsou důkazem, že řešením musí být vyšší zdanění, rozsáhlejší přerozdělování a posilování role státu. Jsou především důvodem zabývat se tím, proč se v určitých lokalitách staví málo bytů, jak funguje povolování staveb, jaké náklady vytváří regulace a zda veřejná politika skutečně podporuje nabídku bydlení.

I Levice má právo prosazovat vlastní řešení. Nemá však právo vydávat politickou preferenci za jedinou ekonomicky možnou odpověď.

Rozumná debata by se měla vést o konkrétních opatřeních a jejich výsledcích, nikoliv o předem stanoveném ideologickém vítězi.

Alarm pracuje s výrazným nárůstem majetku nejbohatších Čechů (Češky perfidně k radosti paní Kelnerové či Tykačové opomíjí) a používá ho jako argument pro tvrzení, že společnost jako celek chudne a že pravicová politika tento stav prohlubuje.

Tady je nutné rozlišovat několik věcí: růst majetku nejbohatších, vývoj příjmů ostatních domácností, majetkovou nerovnost a skutečnou životní úroveň. Nejde o totožné ukazatele.

Pokud se majetek podnikatele zvýší například v důsledku růstu hodnoty jeho společnosti, automaticky to neznamená, že o stejnou částku někdo jiný přišel. Stejně tak ovšem nelze z pouhého růstu celkového bohatství tvrdit, že se všem domácnostem daří dobře.

Kritika majetkové koncentrace je legitimní. Závěr, že jakékoliv bohatnutí miliardářů je v přímém rozporu s demokracií, je však příliš široký a zbytečně ofenzivní. Vyžadoval by mnohem přesnější argumentaci o konkrétních mechanismech, například o politickém vlivu, tržní moci nebo daňových výjimkách.

Autorka (vzděláním kulturní antropoložka) zmiňuje návrhy globální daně z majetku miliardářů a také možnosti zvýšení daně z nemovitostí. Je správné diskutovat o tom, kdo a jakým způsobem má financovat veřejné služby. Zcela jinou otázkou je, zda vyšší daňové příjmy automaticky povedou k lepší dostupnosti těchto služeb. Copak majitelé domů a bytů nepromítnou zvýšenou daň z nemovitosti do výše nájmů?

Rozhodující není pouze výše vybraných daní, ale také efektivita jejich využití, nastavení veřejných institucí a dopady na ekonomické chování.

U daní z nemovitostí je navíc třeba zohlednit rozdíl mezi majetkem a příjmem. Domácnost může vlastnit nemovitost s vysokou tržní hodnotou, aniž by měla odpovídající pravidelný příjem. Tato otázka ostatně není v článku opomenuta, ale její řešení nelze odbýt pouhou formulací o vysokém prahu či slevě.

Odpovědná daňová politika musí zkoumat také administrativní náklady, možné přenášení nákladů na nájemníky, dopad na investice a dlouhodobou udržitelnost veřejných financí.

Nejproblematičtější částí článku je jeho závěrečná politická zkratka. Dušková tvrdí, že demokracie je v rozporu s pravicovou politikou, která umožňuje nejbohatším dále bohatnout, zatímco chudí chudnou. Zároveň spojuje ekonomické nerovnosti s růstem podpory stran označovaných za ultrapravicové.

Takové tvrzení však směšuje, po vzoru pejska a kočičky, několik samostatných otázek. Demokracie není založena na jediné ekonomické doktríně. Je založena mimo jiné na politické soutěži, ochraně základních práv, právním státu (Rule of Law) a možnosti občanů rozhodovat o směřování země.

Je zcela legitimní prosazovat sociální stát. Stejně legitimní je ale požadovat, aby stát nepřekážel podnikání, chránil vlastnické právo a neutápěl veřejné prostředky v neefektivních projektech.

Česká střední třída nepotřebuje politické spasitele, kteří jí oznámí, že existuje pouze jedna správná ideologie. Potřebuje dostupné bydlení, kvalitní veřejné služby, předvídatelné nízké daně, fungující právní stát a ekonomiku, v níž se vyplatí pracovat a podnikat.

To dnes nejsou výhradně levicové ani pravicové cíle.

A pokud chce Deník Alarm přesvědčit veřejnost, že právě (krajně) levicová politika představuje jejich jedinou možnou cestu, měl by místo morálních soudů o pravici nabídnout přesvědčivé důkazy o konkrétních opatřeních, jejich nákladech a výsledcích.

Střední třídu totiž nezachrání nálepka na politickém programu. Zachrání ji pouze politika, která skutečně zlepší její životní podmínky.

( Text je autorskou polemikou s článkem ultralevicového Deníku Alarm. - s tímto: https://denikalarm.cz/2026/09/ceskou-stredni-tridu-zachrani-jedine-levicova-politika/ )

Chcete-li podpořit blog boující mj. s hlupáky a ultralevicí :