Článek
Zůstavitel sice může některého potomka vydědit, ale zákon mu v tom stanovuje poměrně přísná pravidla.
Přináším tři zajímavosti, které řadu lidí možná i překvapí.
1. Vydědit lze jen z důvodů, které stanoví zákon
Máme svobodu, mohu si o dědictví rozhodovat jak mne napadne. Chyba lávky, milé čtenářstvo.
To je asi největší omyl. Mnozí jsou přesvědčeni, že se svým majetkem mohou po smrti naložit zcela libovolně. Ne tak docela.
Pokud jde o nepominutelné dědice, tedy zpravidla děti zůstavitele, jejich vydědění je možné pouze z důvodů uvedených v občanském zákoníku. Například tehdy, pokud potomek neposkytl rodiči potřebnou pomoc v nouzi, neprojevuje o něj opravdový zájem, byl odsouzen za závažný trestný čin nebo vede trvale nezřízený život.
Důvod typu „volí jinou politickou stranu“, „fandí špatnému fotbalovému či hokejovému klubu“ nebo „oženil se proti mé vůli“ mezi zákonnými důvody nenajdeme.
2. Vydědění musí být řádně sepsáno
Nestačí své přání oznámit u štědrovečerní večeře ani jej pronést před sousedy v hospodě U rotující kedlubny.
Prohlášení o vydědění musí splňovat zákonem předepsanou formu. Stejně jako závěť může být sepsáno vlastnoručně nebo například formou notářského zápisu.
Rozumné je také přesně popsat, z jakého zákonného důvodu k vydědění dochází. Vágní věta typu „protože mě zklamal“ může později vyvolat vleklé soudní spory mezi dědici.
Není náhodou, že právě dědická řízení bývají často poznamenána silnými emocemi. Tam, kde se mísí rodinné vztahy s majetkem, nebývá o konflikty nouze.
3. Vyděděním nemusí být „potrestána“ celá větev rodiny
Málokdo ví, že pokud je vyděděn potomek, nemusí to automaticky znamenat, že nedědí ani jeho děti.
Záleží na tom, jak je prohlášení o vydědění formulováno. Jestliže zůstavitel výslovně nestanoví něco jiného, mohou do dědického řízení vstoupit potomci vyděděného dítěte. Jinými slovy – dědeček může vydědit syna, ale jeho vnuci mohou za určitých okolností dědit dál.
Právě proto se vyplatí věnovat formulaci poslední vůle mimořádnou pozornost. Jediná nepřesná věta může znamenat, že majetek nakonec připadne někomu, komu jej zůstavitel ve skutečnosti přenechat nechtěl.
Závěrem
Vydědění není nástrojem okamžitého hněvu ani rodinné pomsty. Je to právní institut s přesně stanovenými pravidly. Pokud nejsou dodržena, může soud dojít k závěru, že vydědění je neplatné.
Možná proto platí stará právnická zkušenost: dobře sepsaná poslední vůle často ušetří pozůstalým roky sporů, zatímco špatně napsaná závěť nebo listina o vydědění dokáže rozhádat rodinu na několik generací.
Prameny a doporučená literatura:
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zejména §§ 1646–1653 (vydědění a ochrana nepominutelného dědice).
zakonyprolidi.cz
https://obcanskyzakonik.justice.cz/index.php/home/zakony-a-stanoviska/texty-zakonu
https://www.cssz.gov.cz/documents/20143/189660/NP_8_9_2018_str_44_49pdf.pdf/52ae4bfb-8889-f410-f94e-aba5745e6dfa
