Článek
Velké zemětřesení na státním zastupitelství. Veřejná žaloba v rozkladu?
Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž a vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová patří mezi výrazné osobnosti českého právního systému. Jejich působení je často spojováno s otázkami nezávislosti justice, transparentnosti a odpovědnosti při výkonu jejich funkce.
Státní zastupitelství je nepochybně klíčovým pilířem českého trestního řízení. Zajišťuje spravedlivé stíhání trestných činů, dohlíží na zákonnost vyšetřování a hájí veřejný zájem. Osobnosti v čele tohoto orgánu tedy mají nejen právní, ale i celospolečenský dopad.
Igor Stříž a jeho výzvy
Stříž byl často označován za pragmatika, který dokáže balancovat mezi tlakem veřejnosti a politickými vlivy. Během jeho působení se ukazuje, že je nutné přizpůsobit státní zastupitelství moderním výzvám, například digitalizaci procesů a rostoucí komplikovanosti případů spojených s kyberkriminalitou. Kritici mu však vyčítají, že v některých případech nedokázal razantněji prosazovat nezávislost tohoto orgánu. Opakovaně mu byla též vyčítána jeho předlistopadová minulost. K jeho kritikům patřila například M. Pekarová-Adamová, předsedkyně PS PČR .
Naopak Lenka Bradáčová větší škraloup z dob komunismu nemá, ani kvůli věku míti nemůže.
Bradáčová se dlouhodobě profiluje jako tvrdá zastánkyně spravedlnosti, která se zaměřuje na boj proti korupci a trestnou činnost ve vysokých kruzích. Její přístup někdy vyvolává i kontroverze, ale také získává uznání za odvahu a odhodlání. Její výstupy v médiích a veřejná vyjádření naznačují, že chápe důležitost důvěry veřejnosti v právní systém.
Právní publicista Petr Dimun opakovaně napsal, že L. Bradáčová má příliš velké mocenské ambice a neumí uznat vlastní chyby.
Naopak ministr Pavel Blažek na ČRo dne 9/1/2025 mj. konstatoval, že L. Bradáčová chyby uznat umí, čehož byl ministr spravedlnosti údajně opakovaně svědkem.
A pak se v tom vyznejme.
Problém u Bradáčové ovšem může nastat v manažerské úrovni.
Nejvyšší státní zástupce nebo zástupkyně musí být nejen expert na trestní a veřejné právo, ale taky velice šikovný manažer. Vhodný v tom smyslu, že umí řešit i třeba docela komplikované situace, ke kterým může docházet v personální oblasti.
Je velkou otázkou, jak doktorka Bradáčová, která je sice přední odbornicí na trestní právo a pracovitou ženou, zvládne řešení právě spletitých personálních agend. To je velká neznámá.
V mužském světě státních zástupců ji také může paradoxně ublížit, že je žena. I když přímo to dnes samozřejmě nikdo nepřizná.
Vše ukáže až čas.
