Článek
Seděl jsem si tak v klidu v křesle, usrkával kávu bez rumu (babička zakázala) a potají doufal, že mé stáří bude už jen pokojné a nikdo mě nebude trápit nějakou logikou. Ale přišel vnuk Matěj, natěšený jak štěně u misky, a povídá: „Dědo, koukni na úlohu z testu na gympl! To bys dal, viď?“
Sebevědomě jsem natáhl ruku po papíru. Však jsem zvládl maturitu v časech, kdy učitelé ještě používali pravítko nejen na geometrii, ale i na výchovu. Jaképak přijímačky na osmileté gymnázium, to zvládnu levou zadní!
A pak jsem to uviděl.
Úloha:
„Dnes jsem jel MHD — revizor zastavil dvě holohlavé holky. Jedna neměla lístek a omlouvala se: ‚Jejda, já zapomněla, on má dnes děda narozeniny, já zapomněla…‘
Revizor se ptá: ‚A kolik, že dnes vlastně slaví?‘
— Už 88.
A nyní již máte dostatek indicií na to, abyste odpověděli, kolikátého je dnes.“
V tu chvíli jsem pochopil, že jsem ztratil kontakt s realitou. Hlava se mi rozjela na plné obrátky:
- Je revizor astrolog?
- Má číslo 88 něco společného s datem?
- Proč jsou ty holky holohlavé? Je to nějaká metafora? Nebo klíč? Nebo holohlavost odhaluje jejich vnitřní časovou dimenzi?
Přemýšlel jsem hodinu, a na nic jsem nemohl přijít. Dobře nechám se podat, řekl jsem vnukovi.
Vnuk se nadmul, jak poslanec za ODS při projevu ve sněmovně a říká – To je jasné, je to 20. dubna.
No dobře, ale jak jsi na to, pro pět ran do ministra školství, přišel? Zeptal jsem se nedočkavě.
Počkej ty starý papriko, vás neučili, že se nemá skákat chytřejším do řeči? Nadýmal se pýchou vnuk. Tak poslouchej, dědo. V zadání, mj. stojí, že holky byly holohlavé – tedy skinheadky, a děda slavil 88, což je přece náckovská šifra ukrývající osmá písmena v abecedě, tedy H a H. Na a čí narozeniny slaví náckové po celém světě? No přece Hitlerovy, a ten se poprvé narodil kdy?
Jak to mám, proboha vědět?
No přece toho 20. dubna, vždyť to tady dědáčku dobrou půlhodinu řešíme. – dodal vnuk vítězoslavně.
Závěrem
Nicméně na gympl se vnuk stejně nedostal, protože mu chyběly znalosti o estonské lesbické poezii. A zrovna tam ztratil pár rozhodujících bodů. Avšak nic se neděje, i kdyby se za pár let nedostal ani na čtyřletý gympl, tak půjde na malíře pokojů a vydělá si následně více než nějaký absolvent gymplu a Karlovky dohromady.
