Článek
Některé trestní případy mají jednoduchý začátek. Člověk si přečte titulek, dozví se, že někdo zemřel, a v duchu už zná rozsudek. Viník má být potrestán co nejpřísněji. Pokud možno okamžitě. Nejlépe včera.
Jenže mezi lidským pocitem spravedlnosti a spravedlností soudní existuje podstatný rozdíl.
Dobře to ukazuje případ mladého realitního makléře Ondřeje Kose. U Botiče v roce 2019 zasadil muži bez domova devatenáct bodných ran. Městský soud v Praze jeho jednání posoudil jako zvlášť trýznivou vraždu a uložil mu patnáct let vězení. Vrchní soud však dospěl k jinému právnímu závěru: čin překvalifikoval na zabití a trest snížil na pět let.
Na první pohled je to téměř nepochopitelné. Devatenáct ran a pět let?
Právě tady však začíná skutečné trestní právo.
Soud totiž nemá rozhodovat podle toho, co v nás vyvolává největší odpor. Nemá ani jednoduše přepočítávat počet ran na počet let odnětí svobody. Jeho úkolem je zjistit, co se skutečně stalo, jak pachatel jednal, co si v daném okamžiku uvědomoval, co chtěl a jaké byly okolnosti jeho jednání.
To je podstatou právní kvalifikace.
V tomto případě odvolací soud přihlédl mimo jiné k tvrzení obžalovaného, že se po oslovení a kontaktu s mužem bez domova cítil ohrožen. Významnou roli sehrálo také jeho psychické rozpoložení a kombinace alkoholu a léků. Soud proto dospěl k závěru, že nejde o vraždu v právním smyslu, nýbrž o zabití.
Může se nám takový závěr líbit? Nemusí.
Můžeme s ním dokonce zásadně nesouhlasit.
Ale to ještě neznamená, že je nespravedlivý.
Právní stát je totiž postaven mimo jiné na nepříjemné zásadě, že o vině a trestu nemá rozhodovat většina veřejnosti, ale nezávislý soud podle zákona a zjištěného skutkového stavu.
Silné emoce a soudní rozvaha
To je někdy těžké přijmout. Zvláště u případů, které jsou emocionálně silné. Oběť je mrtvá, způsob její smrti působí otřesně a veřejnost přirozeně žádá odpovídající trest.
Jenže právě v takových chvílích musí právo a trestní soudci odolat emocím.
Největším nebezpečím pro spravedlnost není pouze pachatel trestného činu. Nebezpečné může být také přesvědčení, že výše trestu má být určována především veřejným pohoršením.
Systém brzd a rovnováh
Proto máme několik stupňů soudní soustavy. Proto existuje odvolání. Proto může jeden soud dospět k jinému právnímu názoru než soud prvního stupně.
A právě v tom není slabost justice, ale její pojistka.
Znamená to samozřejmě také, že soudní rozhodnutí musí být přesvědčivě odůvodněno. Nestačí říci: „Rozhodli jsme jinak.“ Je třeba vysvětlit proč. Jak byly hodnoceny důkazy, proč byla přijata určitá verze skutkového děje a proč byl skutek podřazen právě pod určité ustanovení trestního zákoníku.
Veřejnost má právo těmto důvodům rozumět.
Tento případ proto podle mého názoru není především příběhem o tom, zda je pět let málo, nebo patnáct let hodně.
Je příběhem o něčem podstatnějším.
Ergo kladívko, spravedlnost není totéž co náš první pocit ze spravedlnosti.
Soudce není od toho, aby trestal podle toho, co si přejeme. Je od toho, aby rozhodoval podle práva.
A právě proto může být někdy soudní spravedlnost překvapivá, složitá a dokonce i nepopulární.
To však není důvod ji odmítat.
Je to důvod jí lépe rozumět.
Prameny:
https://cnn.iprima.cz/mlady-makler-u-botice-zasadil-bezdomovci-za-osloveni-19-ran-nozem-u-soudu-prisel-velky-obrat-518855
www.zakonyprolidi.cz
https://www.seznam.cz/komentare/277267175-mlady-makler-u-botice-zasadil-bezdomovci-za-osloveni-19-ran-nozem-u-soudu-prisel-velky-obrat
