Článek
Původně jsem hledala jen něco krátkodobého. Měla jsem trochu volného času, účet prázdný a v hlavě jediný plán: vydělat si pár tisíc a jít zase dál. Nakonec z toho ale byla životní otočka. Přesně ta, o které se říká, že ji „nevymyslíš“.
Šla jsem jen doučovat
Na Facebooku jsem zahlédla inzerát: „Hledáme doučující pro děti na 1. stupni, ideálně se zkušeností, ale není podmínkou.“ Učitelka nejsem, ale vystudovala jsem (bakalářská , ne magisterská) práva a s dětmi jsem si vždycky rozuměla. Navíc šlo jen o pár hodin týdně – proč to nezkusit?
Zavolala jsem. Milá paní na druhé straně mi hned domluvila úvodní schůzku a už za dva dny jsem seděla v herně komunitního centra a s osmiletým klukem si procvičovali vyjmenovaná slova.
Byla to jedna z nejpříjemnějších brigád, co jsem kdy měla. Všechno bylo neformální, děti milé, rodiče vděční a vedení otevřené. Když viděli, že si mě děti oblíbily a výsledky se zlepšují, nabídli mi víc hodin.
A pak přišel ten den
„Nechcete se tomu věnovat víc?“ zeptala se mě jednou koordinátorka centra. „Rodiče se na vás ptají, některé děti by chtěly přidat i češtinu a dějepis. Měla byste zájem?“
Byla jsem překvapená. Původně jsem do toho šla jen na měsíc. Ale už tehdy jsem si uvědomovala, že mě to začíná bavit víc než moje dosavadní práce u počítače.
Z brigádnice lektorkou
Do dvou týdnů jsem měla podepsanou dohodu o spolupráci, začala jsem připravovat vlastní pracovní listy a vymýšlet hravé aktivity. Centrum mi nechalo volnou ruku. Po dvou měsících už jsem měla rozvrh plný, rodiče si mě začali předávat mezi sebou, a tak jsem si založila živnost. Dnes doučuji děti z češtiny, angličtiny, dějepisu i matematiky – a miluju každou minutu.
Co mi tahle zkušenost dala?
Pochopila jsem, že někdy nemusíte mít všechno naplánované. Někdy stačí jen vykročit, i když si nejste jistí, kam jdete. Já šla na brigádu. A našla jsem novou profesi, nové sebevědomí – a úplně nový směr života.
Možná jste na tom podobně – přemýšlíte, jestli zkusit něco nového, jiného, vedlejšího. A říkáte si, že to přece není „na pořád“. Ani být nemusí. Ale někdy i to „na chvíli“ otevře dveře, které by vás jinak ani nenapadlo hledat.
