Článek
Mladé poslanectvo by možná řeklo „vyhajpovaná“.
Co poslanec, to funkcionář
V minulém (respektive nyní končícím) volebním období totiž 174 z 200 poslanců mělo nějakou funkci, a tedy i příslušný nemalý finanční každoměsíční příplatek. Jinými slovy – jen hrstka poslanců byla „obyčejnými“ zákonodárci. Všichni ostatní si přilepšili díky místům předsedů a místopředsedů ve vedení výborů, podvýborů, komisí či delegací. Česká Sněmovna se tak stala jakýmsi klubem funkcionářů, kde de facto skoro každý je „něco“.
Pro milovníky čísel a pořádku – měli jsme neskutečných 18 sněmovních výborů, 57 podvýborů, 6 delegací a 14 komisí.
Systém, který měl především zajišťovat (pololaickou- ne odbornou) legislativní práci a kontrolu vlády, se postupem let změnil ve výživné krmítko.
Citovaných osmnáct výborů, sedmapadesát podvýborů, čtrnáct komisí a šest delegací do mezinárodních institucí – to je struktura, kterou by mohla závidět i OSN nebo USA.
A zatímco některé sněmovní orgány (hlavně výbory) pracují skutečně poměrně intenzivně, jiné (zejména všelijaké podvýbory „Pro dějiny jihočeských rybníků v lesku estonské lesbické poezie“) se scházejí sotva dvakrát do roka.
Přesto jejich předsedové a místopředsedové pobírají měsíční příplatky v řádu desítek tisíc korun každý měsíc, i o parlamentních prázdninách.
Kdo by se pak divil, že po volbách se vleče a spoustu energie stojí nejen sestavení vlády, ale právě rozdělení desítek funkcí ve Sněmovně?
Strany a hnutí mezi sebou licitují, kdo obsadí které místo – nikoli kvůli prestiži nebo odbornosti, ale kvůli penězům. Což samozřejmě navenek nepřiznají, všem jde přece o práci pro lidi.
V zákulisí se pak obchoduje se stejnou vášní, s jakou jiní spekulují na komoditní burze. Obyčejný občan by řekl, že jde o klasickou „trafiku“. Politik by oponoval, že přece zodpovídá za důležitou agendu. Jen málokdo ale dodá, že ona „agenda“ se někdy vejde na půl strany zápisu z jednání konaného 2-3 krát do roka.
Proč v tom pokračovat?
Přitom stát, který se potýká s deficitem rozpočtu, nemá důvod takovou praxi dále udržovat. Tyto funkční příplatky stojí ročně desítky (možná i stovky) milionů korun – peníze, které by šly použít na podporu školství, zdravotnictví, obrany či snížení státního dluhu.
Mnohem horší však je, že takový systém deformuje samotnou politickou kulturu. Strany se už dávno nepřou jen o program, ale i o počet (místo)předsednických židlí a židliček. Každá nová funkce vytváří novou závislost a nový prostor pro klientelismus. Je zajímavé, že skalní bojovníci proti korupci vždy a všude – ano mluvíme o Pirátech (resp.Pirátkách) nenavrhují snížení sněmovních funkcí nebo jejich bezplatnost.
A když už je skoro každý předseda nebo místopředsedou, ztrácí se i smysl samotného vedení.
Snížení počtu místopředsedů PSP
Proto se jeví jako rozumný krok, že nová vládní koalice pod vedením hnutí ANO chce v příštím období (2025–2029) snížit počet místopředsedů Sněmovny ze šesti na čtyři. Dva pro koalici, dva pro opozici – to je poměr, který odpovídá nejen logice parlamentní demokracie, ale i zdravému selskému (dnes spíše fištrónu z montovny) rozumu. Koneckonců, většina evropských parlamentů funguje s menším počtem místopředsedů a nikomu to nepřipadá jako ohrožení demokracie.
Je to skromný krok správným směrem. Ale nestačí. Mnohem důležitější by bylo celý systém příplatků a funkcí zjednodušit. Omezit počet zbytných parlamentních orgánů (zejména zbytečných podvýborů) , a hlavně odstranit finanční motivaci k jejich zakládání. Prostě do budoucna žádné fukční příplatky pro předsedy a místopředsedy výborů, komisí a podvýborů.
Politik, který tvrdí, že „nešel do Sněmovny kvůli penězům“, by přece měl být schopen vykonávat mandát i bez (místo)předsednického příplatku. Vždyť jim jde přece hlavně o práci pro lidi a blaho ČR, jak do nás politici (či spíše jejich asistentstvo) s obrovskou pokorou hustí skoro denně na všech sociálních sítích.
Závěrem
Sněmovna opět musí být zejména místem, kde se důsledně diskutuje o zákonech a řeší další zásadní úkoly svěřené především Ústavou ČR, nikoli o tom, kdo bude „místopředsedou podvýboru pro prevenci výborů“.
Jinak hrozí, že místo efektivního zákonodárného sboru zase budeme mít spíš rozvětvené sdružení funkcionářů, které má na mysli své odměny a přípatky za vedení různých orgánů.
A jak mi potvrdí kolegové ústavní právníci, ústavní nárok na další placenou funkci pro poslance ani pro poslankyně opravdu neexistuje. A také by to byl jasně vyslaný signál (jak říkával Petr Fiala) o tom, že stát začíná opravdu šetřit, abychom více nezadlužovali naše děti a vnoučata.
------------------------------
Psáno modifikovaně pro LN
