Článek
Při výuce cizích jazyků potřebujeme se studenty cvičit konverzaci, studenti se chtějí domluvit v cizině. Po zvládnutí základů, brzy začínáme trénovat, jak reagovat v různých situacích. Ale není možné cvičit konverzaci v cizím jazyce, když nemáte o čem mluvit.
Potřebujeme téma.
Ke konverzaci obvykle potřebujete nějaké téma, příhodu, událost. Ve výuce cizích jazyků procvičuji se svými žáky konverzaci. Ale o čem máme mluvit, když jsou jenom na mobilu a o nic dalšího se nezajímají?
Mobil, internet, sítě a všechny tyto vymoženosti jsou dobrý sluha, ale zatraceně zlý pán. Na dovolené vídám děti u stolu při jídle, které musí mít před sebou zapnutý mobil nebo tablet, aby se vůbec najedly. Jinak nejsou schopné sedět u stolu a společně s rodiči jíst. Chudáci děti mobilní generace. A chudáci děti, které jedou na dovolenou s rodiči jenom tam, kde je mobilní signál. A rodiče je u toho signálu rádi odloží. Dítě je pak na dovolené většinou usazeno u baru, protože tam je nejlepší signál. Rodiče mají klid. Rodinná dovolená, co dodat.
Mladá generace v restauraci. Příklad ze života.
Sedíme s kamarádkou v restauraci u oběda a přijde skupina osmi mladých lidí, trochu nám zatrne. Konec klidu, myslíme si. Ale co, taky jsme v mládí bývaly hlučné. Musíme jim to dopřát. A za pár minut je jasné, že nemusíme. Oni totiž všichni sedí kolem stolu a v ruce mají mobily. Nepovídají si, nehlučí, nepřekřikují se, aby si povyprávěli zážitky. Jsou na mobilu. Pak tedy nemají možnosti něco zažít a vyprávět, jsou totiž pořád a všude na mobilu. Možná něco ze sítí okomentují, olajkují a jedou dál. Oči zabodnuté do mobilu, v uších sluchátka. Okolní svět nevnímají. Přichází servírka, ptá se, co si budou přát. Nikdo nereaguje, mají sluchátka, neslyší, neodpovídají. Až náhodou jeden z nich zvedne zrak, vyndá sluchátka, objeví, že u stolu stojí servírka. Něco si objedná a klopí zrak, nasazuje sluchátka. Končí kontakt. Kdyby to šlo, možná by objednal něco on-line, aby nebyl servírkou vyrušen.
Chudáci děti a ostatní mobilně – tabletově – sociálně síťově závislí.
Zpět ke konverzaci.
Ptám se svého studenta na všeobecná témata: Kde jsi byl, co se ti v posledním týdnu povedlo, jaké máš záliby, hraješ třeba fotbal, jezdíš na kole?
Odpovědi: Nikde jsem nebyl, v posledním týdnu se nic nestalo, ven jsem nešel, hrál jsem hry na počítači a byl jsem na mobilu. Ne, sport mě nebaví, na kole nejezdím, na výlety taky ne. Jsem doma a koukám na videa.
Pokračuji: „Dobře, abychom zvýšili úroveň znalostí v cizím jazyce, který se učíme, budeme konverzovat na jakékoliv téma. Abys uměl použít cizí jazyk a domluvil se. Na jaké téma chceš mluvit?
Odpověď: Nevím.
Otázka: Co třeba nějaká zajímavá videa, která tak rád sleduješ? O čem byla?
Odpověď: Nevím.
Pak cvičte konverzaci. Možná naučit se říci: nevím, nedělám, nezajímá mě, nebaví mě – v několika řečech. Ale k čemu by to bylo?
Mladé maminky na mateřské a na sítích.
Na mobilu jsou dnes bohužel i některé mladé maminky. Dokáží jít po ulici, jednou rukou tlačí kočárek, v druhé ruce drží mobil. Když dítě odroste, už s ním maminka nejezdí na vycházky, aby mu ukázala svět. Naučila ho říkat, co vidí kolem, jak se všechny ty věci kolem nazývají, Nepojmenuje předměty, věci, zvířata, nemluví se svým dítětem, aby podpořila rozvoj řeči. Hned jak udrží mobil v malých ručičkách, je to maličké taky na mobilu. Přijdou z tzv. vycházky domů a maminka sjíždí sítě, lajkuje, dítěti pustí nějakou bezduchou pohádku. A je klid. Všichni jsou na mobilu. Proč? To zřejmě sami nevědí.
