Článek
Co nám to zase nahoře vymysleli?
Ano, v mnoha školách mezi učiteli rezonuje tato otázka. Co si to ti nahoře na ministerstvu školství a jinde zase vymysleli. Nová reforma, nový přístup k výuce. Ne všichni ve sborovnách budou nadšeni. S reformou přichází také hodně změn ve výuce, potřebujete hodně nových pomůcek, jenže škola právě nějaké nakoupila, ale ty se zrovna na novou reformu nehodí. A škola má omezený rozpočet a co svět světem stojí, peníze na pomůcky často schází. Učitel si musí poradit.
Učitelé, kteří jsou už dlouho v praxi.
Většinou budou přemýšlet, jestli se jich ta reforma ještě týká, přece už brzy ukončí svou praxi, tak proč něco měnit. Vždycky se to učilo takhle a kolik dětí už prošlo mýma rukama. Proč teď něco měnit? A to je ten kámen úrazu, jak přesvědčit zajeté praktiky o nutnosti změny, o modernizaci výuky: nějaké školení, jak projít změnou do moderního učení / mě přece nebude někdo říkat, jak to mám dělat, nikam nejdu/ Nabídka, doporučení a pomoc od jiného kolegy/ já bych spíš mohl učit je, ne oni mě/
Co si budeme povídat, takových učitelů ve školství ještě je a bude. Noví moc nepřicházejí, kdo tedy má učit? Přemlouvají se učitelé, kteří dosud učí, aby ještě zůstali. A učili postaru.
Noví mladí učitelé.
Často se bohužel stává, že nepochopili svoji novou roli. S žáky a studenty chtějí být hlavně kamarádi a mají představu, že budou učit v pohodě a v příjemném prostředí. Autoritu si získají svým kamarádským přístupem a žáci a studenti je budou mít rádi a všechno půjde velmi snadno. Omyl. Učitel je především zodpovědný za to, co naučí. Pokud bude rozdávat jen krásné známky, jen aby si to u studentů a žáků nerozházel, potom je nic nenaučí. Brzy pozná, že takový přístup není možný a učení je někdy opravdu náročné a žáci prostě taky něco musejí, nejen když se jim chce, ale i když se jim nechce. A věřte tomu, že se jim spíše nechce. Takže i ti noví učitelé potřebují reformu.
Učitelé nadšení pro změnu.
Nadšeně zkoušejí nové metody učení, shánějí si podklady a informace a učí nově. A narážejí na stojaté vody ve svých školách. Už jenom taková maličkost, jako je přemístění lavic do určitého uskupení ve třídě. Třeba pro práci ve skupinách, nemusí být a často není přijato kladně a s porozuměním, protože….takhle se to tady nikdy nedělalo, co je to za nápady….
A to nemluvím o využití moderních technologií, do kterých se kolegům někdy, tedy většinou nechce. To se pak skupina nadšených učitelů rázem stane trnem v oku ostatním. Ono totiž hrozí, že by se od nich měli snad něco učit a možná by někdo mohl chtít, aby je následovali a učili také nově. Jen to né!
Tito nadšení učitelé jsou, a doufám, že budou a celou reformu školství ustojí i přes odpor svých kolegů, leckdy i vedení školy.
Už nejsem v praxi, učím jen soukromě, mám stále kontakty na bývalé kolegyně, scházíme se a diskutujeme, jsem tedy v obraze. A další reformě školství fandím. Hlavně, ať na ni školy dostanou dost peněz, ať se povede reformovat i některé učitele a ať se vzdělávání stane zase důležitou činností v našich životech.
Darmo neříkali naši předci: Uč se, hloupých je dost.
