Článek
Podívejme se na celou školní věc očima učitele. Nastupuje do školy a nemusí to být vůbec jeho první místo po skončení vysoké školy. Není to tedy ten nadšenec, který přichází s čerstvou hlavou a přesvědčením, jak on bude učit moderně, skvěle a všechny to bude bavit.
Takže nastupuje do školy, kde je už nějaký pedagogický sbor. S těmito kolegy bude spolupracovat. Nově příchozí učitel má své nápady a ideje o tom, jak bude učit. Začne tedy prvních několik hodin vyučovat a už slyší: „Takhle jsme to s paní učitelkou /panem učitelem dříve nedělali.“ Dobře, každý má nějaký svůj styl výuky, ale měli by mít všichni stejný cíl. Své žáky naučit, co je napsáno v ŠVP, umět podat celou výuku zajímavě a moderně a správně motivovat žáky k dalšímu učení.
Když si učitel připraví hodinu např. do počítačové učebny, kde je i interaktivní tabule a poměrně dost nové počítače /bohužel, ne každá škola může říci, že v počítačové učebně všechno bezvadně funguje/, přijde předem do učebny, všechno si pečlivě nachystá. A už jsou tady žáci. „Nejdříve začneme s výkladem, o čem bude dnešní hodina,“ říká učitel na úvod. Projektor kupodivu funguje, tak učitel může promítnout svůj záměr na bílou tabuli za sebou. Nyní má připraveny úkoly pro žáky. „Přihlaste se svými hesly a pustíme se do práce,“ vydá pokyny svým žákům. „Mně to nejde, mně se to načítá, mně se to seká…..“ začne se ozývat ze všech stran. Dalších několik dlouhých minut tráví učitel obíháním žáků ve třídě a „přemlouváním“ počítačů, aby se pustily do práce. Tentokrát mám na mysli ty počítače. V další části hodiny má učitel v úmyslu využít interaktivní tabuli, vyvolávat žáky, aby spolupracovali a společně doplňovali zadaná cvičení na tabuli. Ale vzhledem ke kvalitě vybavení PC učebny, asi už ve 45minutové vyučovací hodině nezbyde čas.
Tolik práce s přípravou a díky špatné vybavenosti PC třídy, kde se skoro nic nestihlo udělat. Tak snad příští hodinu.
Učitel se vrací do kabinetu a ptá se kolegů, jak se jim pracuje v této učebně. „Já tam nechodím, skoro nikdy nejdou všechny počítače. A minulý půlrok nešel ani projektor, nebyly peníze na opravu.“ Z vedení školy zní stejný hlas, buďme rádi, že alespoň něco máme. To víte, nejsou peníze.
Dobře, podívejme se tedy do běžné vyučovací hodiny, kde nebudeme pracovat s moderní technikou. Budeme využívat učebnice a pracovní sešity. A je to tady zase: „My jsme do pracovních sešitů nepsali, když jsme v loňském roce měli jiného učitele.“ Náš učitel nechápe, proč škola vyžaduje nákup pracovních sešitů, když se s nimi nepracuje. A nechápou to často i rodiče, kteří totiž tyto sešity za nemalý peníz nakupují pro své děti.
„My s nimi v letošním roce budeme pracovat, začneme na úvodní stránce. Tato dvě cvičení uděláme společně, a to poslední si dokončíte sami. Kdo to bude mít hotové, nemusí se hlásit a přijde ke mně, ať ho můžeme zkontrolovat.“ No, samozřejmě, už to určitě tušíte. Kdo poslední cvičení nezvládne udělat v hodině za podpory učitele, má ho dokončit doma. Můj Bože, domácí úkol! V poslední době velmi probíraná otázka – dávat, či nedávat. Ale učitelé vědí, že i domácí opakování je nutné. Snad to vědí i rodiče. Pokud ne, objeví se hned další den ve škole se stížností. Proč se dávají domácí úkoly? Co je to za nesmysl? A už nechtějí vidět a nevidí, že třeba to jejich dítě celou hodinu ve škole nepracovalo, protože „to teda vůbec nechápe a ptát se učitele nebude“, tak mu práce zbyla na doma.
A přichází si stěžovat rodič, který něco pro školu udělal, zařídil případně přispěl na nějaké vybavení. Tak takovému, milý zlatý učiteli, takovému se už vůbec neodvažuj říkat, že jeho dítě v hodinách nepracuje a musí tedy práci dokončit doma. Takový rodič míří přímo do ředitelny se svojí stížností a škola chce vypadat dobře a vstřícně, tak přijde pokyn z vedení, že takhle tedy ne!
Unavený, frustrovaný učitel sedí mezi svými kolegy v kabinetu nebo ve sborovně a přemýšlí, co je špatně.
Ti déle sloužící jsou už rezignovaní: „My jsme ti to říkali, to víš, takhle to tady nepůjde.“
Pak se nemůžeme divit a ptát se, proč taková škola není zrovna na vrcholu mezi těmi nejlepšími.