Článek
Hned na začátku musím zmínit ty dospělé zodpovědné děti, které se postaví na vlastní nohy a svoje provozní náklady si platí samy. Takových je určitě také hodně. Žijí zodpovědně, tolik se o nich nepíše. A přitom by měly být vzorem pro ostatní.
A ta druhá skupina?
Je tady ale i skupina dospělých dětí, které se jenom vymlouvají a nechtějí převzít zodpovědnost za svůj život. Nechtějí se smířit s tím, že prostě nebudou mít hned všechno. Jejich rodiče taky začínali a něco si dovolit mohli a na něco se prostě šetřilo. Ale to oni NE, NE, NE, to nechtějí.
Taky nám svět po skončení studií „ležel u nohou“
Ještě si také vzpomínám na dobu po konci studií, kdy jsme si říkali: „Tak živote, tady nás máš. Začínáme žít po svém a bez rodičů.“ A opravdu jsme se snažili. Osamostatnit se, ze začátku jsme třeba ještě krátce bydleli u rodičů, ale zcela samozřejmě a bez připomínek jsme přispívali svým dílem na provozní náklady domácnosti. A všechno ostatní jsme si koupili, až jsme si na to vydělali. Prostě jsme neměli všechno hned.
Jaká stanovit pravidla? A jak na nich bez výjimek trvat?
Mladý člověk dostudoval a je schopný se sám živit. Musí se snažit najít si práci a na svůj život si vydělat. Hned po ukončení studií, bez pardonu, stanovit výši příspěvku na domácnost, pokud dospělé dítě ještě bude bydlet doma. Bude se sice chvíli divit, co to všechno stojí, ale rozhodně mu to pomůže, aby si uvědomilo, že život není jen taková ta pohoda, co mělo dosud u rodičů. V létě se jede na dovolenou, dobře, chce-li jet ještě dospělé dítě s vámi, musí si svůj díl dovolené zaplatit. Jinak jednoduše nepojede. A žádné litování, nebude mít všechno hned, ono se mu vůbec nic nestane. V jedné rodině zavedli, že jídlo, na které dospělé dítě přispívalo a které je doma, si může brát a spotřebovat. Ale jídlo s sebou a jídlo venku / s kamarády v hospůdce/už si musí platit samo. Dokonce jeden měsíc rodiče příspěvek nedostali, že prý z výplaty nic nezbylo. Tak se tyto peníze musely doplatit příští měsíc. To bylo sice velké divení, ale už se nikdy nestalo, že by nebylo zaplaceno.
Necháme mu starší auto
Dále je tu kapitola auto. Je to prima, když přenecháte svému dítěti starší auto, ať má v čem jezdit. Okamžitě mu přenechte i placení pojistky, povinného ručení, údržby a samozřejmě benzínu. Takové ty dotazy: „Mami, nebylo by něco na benzín?“ Tyto dotazy prostě ignorujte. Nemá na benzín, tak nebude jezdit. To je život. Bude jezdit, až si vydělá.
Už se stěhuje
Je třeba dokoupit nějaké vybavení do bytu, kam se dospělec stěhuje. Chápu, musí někde spát a z něčeho jíst. Tak mu zatím půjčím nějaké vybavení, pokud mám. Postupně ho vymění za to svoje vysněné. Až si na to vydělá. Pokud nemám co půjčit, mohu půjčit peníze. Opravdu jenom půjčit a vyžadovat splácení. Bez výmluv.
Někdy se vrátí domů. Život ho semlel
Ano, i to se může stát. I „semletému“ mladému navrátilci stanovte jasná pravidla. Pokud nebudou dodržena, bude muset odejít. Jinak vám zůstane na krku neomezeně dlouho. A to mu vlastně nijak nepomůžete. Jasně, politovat, podpořit. A začni se snažit.
Potíže s nesamostatnými dospělými dětmi hýbou světem. A to doslova. V některých zemích dokonce rodiče přistupují k žalobám na vlastní děti, které se nechtějí o sebe postarat. A soud rozhodne o vystěhování. Tak jen doufám, že v Čechách takové situace nenastanou.
Rodiče, nedejte se
Rodiče, buďte odvážní, buďte nesmlouvaví, buďte i tvrdí. Dospělé děti to musejí zvládnout sami. Jinak to nejde. A za nějaký čas vám dají za pravdu a vy už se budete těšit, že pojedete k mladým na návštěvu. A budete mít radost, že se postupně plní jejich domácnost nábytkem a dalšími věcmi, že vaše děti pošlou pozdrav z vlastní dovolené, na kterou si našetřili. A že vám nezůstali doma a můžete si i vy žít po svém.
