Článek
Někdy si říkám, proč zrovna ti nejbližší v rodině, tedy sourozenci, spolu tak často nevycházejí. Jsou rozhádaní, nestýkají se, leckde se i pomlouvají a jejich rodiče bývají často smutní, že se ty dospělé děti nedokáží domluvit. Proč to tak je? Proč se sourozenci hádají i jako dospělí samostatní lidé?
Často je příčinou nově příchozí partner/partnerka
Do rodiny přicházejí noví lidé, partneři, postupně pak manželé a manželky. Rodina má nějaké zvyky a svůj styl a samozřejmě rodiny těch „nových“ jsou také sehrané, ale třeba trochu odlišně. A tady dochází k první třecí ploše. U nás x u vás. Každý z dvojice si hájí svoje zajeté koleje a postupně si spolu vytvoří kompromis. Naučí se spolu žít. Do toho vstupuje bratr nebo sestra s rodinou. Seznamujeme se tedy s dalšími členy rodiny. A tady se objevují další třecí plochy. Pokud má jeden pár už nějaké potomky, často ten zatím bezdětný komentuje výchovu a chování dětí. A to pak padají perly typu: To já bych teda nikdy takto neudělala. To ty vaše děti pořád takhle zlobí? To naše určitě dělat nebudou.
Prostě bezdětný pár ví určitě, jací budou jejich potomci a vše budou mít lepší. Nevím, proč vlastně dochází k jakémusi poměřování: To já bych nikdy… To já bych teda určitě atd. Každá rodina si opět vytvoří svoji rutinu a žije si tak, jak jí to vyhovuje. Není potřeba se stále s někým poměřovat a snažit se ho dohonit či předhonit. A stejně je zbytečné hanit styl života druhé rodiny. Chtějí tak žít, ať si tak žijí. Je to jejich věc.
Partner/partnerka vaší sestry/bratra v roli našeptávače
Bohužel mnozí sourozenci nedokáží přenést přes srdce, že se třeba bratrovi a sestře něco podařilo. Nedokáží přát úspěch a radovat se v rámci celé rodiny. (Čest výjimkám.) Tak vznikají další rozbroje a z bývalých sourozenců parťáků se stávají cizí lidé, kteří se v lepším případě pouze nestýkají. V tom horším se pomlouvají. Není nic horšího, než když sestra nebo bratr podlehne manipulaci svého partnera/partnerky. To se pak druhý sourozenec nestačí divit, kam zmizel jen jeho prima brácha, ségra, kterého/ kterou celý život znal. Škoda, protože třeba partner/ka manipulátor dokáže rozvrátit i pevné rodinné vazby. A když za nějaký čas ten sourozenec procitne a uvědomí si svoji chybu, může už být pozdě. Vazby jsou přetrhané a znova navázat jdou těžko.
Rodiče správně říkají, že až tady jednoho dne nebudou, zbydou si na světě ti nejbližší z rodiny, a to jsou právě sourozenci.
Život je příliš krátký na to, abychom z něj velký kus prohádali a promlčeli a prozáviděli.
Užívejme si, my sourozenci, že se máme. Vídejme se a přejme si jen to nejlepší a žabomyší spory vůbec nezačínejme. Přejme bratrovi/sestře krásný klidný život a hodné šikovné děti. A současně si žijme ten svůj, hezky podle sebe. Proč se stále s někým poměřovat a chtít být lepší a nejlepší a nejchytřejší a tak dále.
Třeba pak na rodinných setkáních už nebudou padat otázky: „A přijede i brácha/sestra? Doufám, že ne.“
Třeba to půjde změnit na: „Brácha/sestra přijede? To je super, už se těším.“
