Článek
Někde na internetu proběhla zpráva, že se uvažuje o odchodu do důchodu až v 67 letech. A proč? Bude prý málo pracujících a moc důchodců.
Ale pojďme se na celý problém podívat od začátku.
Takže bude málo pracujících, kteří musejí vydělávat, aby uživili lidi v důchodu.
Potřebujeme tedy více narozených dětí, které vyrostou, vystudují nebo se vyučí řemeslu a zapojí se do pracovního procesu a budou odvádět daně, bude na důchody a jiné nutné výdaje.
Na začátku je tedy mladá rodina, která potřebuje někde bydlet, aby mohla mít děti a měla je kde vychovávat. Když si odmyslíme menší skupinu dětí, které byt nebo dům dostanou od rodičů nebo prarodičů, máme tady velkou skupinu mladých lidí, kteří začali pracovat a v produktivním věku, kteří doporučují lékaři, což je asi 28 let nejpozději mít děti, ještě nemohou našetřit na základ hypotéky a musejí tedy platit někde nájem. Obvykle už mají nějaké zaměstnání, tak hledají kolem, aby do toho zaměstnání mohli dojíždět nebo docházet a na ten nájem si vydělat. Pak tedy mají nájemní bydlení, které je dnes hojně doporučováno , protože na hypotéku dosáhne opravdu jen pár mladých párů a založí rodinu. Budou mít ty děti, které až vyrostou a tak, dál už to znáte.
V okamžiku, kdy je matka na mateřské nebo rodičovské dovolené, klesne příjem mladé rodiny. Ale nájem většinou neklesne, ba naopak, stoupá o inflaci, dražší energie atd. Mají tedy možnost požádat stát o nějaké příspěvky na bydlení, děti a já nevím na co ještě. Ale je opravdu nutné řešit to nějakými příspěvky? Ty zase jdou z vybraných daní a tak stále dokola.
Co kdyby to bylo opačně, mladé rodiny by měly úlevy a třeba nájem by byl do určité výše po dobu rodičovské dovolené / chápej, po dobu výpadu příjmu/ nějak stanovený a neměnil by se. Pak by nemuseli čerpat příspěvky, které jim někdy poskytne stát. A někdy taky ne. Prostě, aby to ti mladí zvládli platit a měli ještě z čeho žít. Znovu připomínám, že nemluvím o dětech z bohatých rodin, ale o všech těch ostatních.
Tak a je po rodičovské dovolené, která je u nás dlouhá a je to dobře, kde jinde by mělo být malinké a malé dítě než u svých rodičů? Následuje nástup do školky. Jesle tedy neberu vůbec v potaz, malinké děti mají být u maminky nebo tatínka, a ne někde v jeslích. Přečkalo se období výpadku příjmu. Našla se školka, kde dítě přijali /což se taky zdá jako výhra v loterii/ a maminka nastoupí do práce.
V jednom článku na internetu popsala dokonale nějaká maminka, jak to v praxi vypadá, ten nástup do školky. Dítě je tam pár dní a týden i déle marodí, musí se tzv. promořit. Setkává se s ostatními dětmi a každé může nějak kašlat a kýchat. Prostě tím to celé začne. Myslím ten kolotoč. Obvykle maminka, protože tatínek živí rodinu, vezme dítě k lékaři a je s ním doma na tzv. paragrafu. V práci se na ní divně koukají, protože teď nastoupila a už chybí. První nemoc je zažehnána, dítě je zpět v školce. A za krátký čas, zase paragraf. No a teď ještě vezměme v potaz, že mladá rodina má dětí víc, a světe div se, když marodí jedno, obvykle po něm marodí to druhé nebo třetí. A tak se to velmi často opakuje, zvláště na jaře a na podzim. Maminka přijde do práce a ze školky, později zase ze školy telefonují, aby si vyzvedla dítě, neb je nemocné. ZASE! Ano zase. V práci už s maminkou nikdo nemluví, musejí dělat za ní a pokud je ve zkušební době, rychle se s ní rozloučí. Stejně pořád chybí.
Napadá mě, kdy vlastně my ženy vyhovujeme pracovnímu trhu?
1/ Když jste po škole, budete mít děti, to vás nechceme.
2/ Když máte děti, zase budete pořád chybět, to vás taky nechceme.
3/ A když děti odrostou, tak už jste STARÁ a neperspektivní.
Tak kdy vlastně vyhovujeme pracovnímu trhu?
Ano, někdo určitě chce podotknout, že jsou zkrácené úvazky a nově i práce na home office. Jenže to nefunguje všude. I když zkrácený úvazek najdete v zákoníku práce a maminky s dětmi tam mají nějaké výhody. Ale jaká je praxe? To už všichni známe.
Tak co třeba sdílená místa, ve světě už existují. Jedna maminka je zrovna doma na paragrafu a druhá je na stejném místě a pracuje, firma je spokojená, že na pracovišti nechybí a když zase marodí dítě či děti té druhé, tak pracuje ta první. Pravděpodobnost, že ve stejném okamžiku budou chybět obě, je velmi malá.
Tak si myslím, že podpora mladých rodin při založení rodiny, podpora a možnost zaměstnání když máte malé děti, abyste z nich mohli vychovat ty občany, kteří budou studovat a pracovat a platit daně atd. To je jedna z možností a cest, aby bylo dost pracujících a důchodci mohli jít do důchodu třeba v 60 letech nebo krátce po šedesátce. Tím krátce myslím v 61 letech NE až těsně před semdesátkou.
