Článek
Ano, je velká výhoda mít možnost volby. Svoje už jsme si odpracovali, pracovní kariéra taky jede dál a je tady čas, kdy prostě můžeme, ale nemusíme. Takové to, nechci, nemusím.
Dokonce si můžu dělat, co chci a co mi zdraví dovolí. Doufám, že mi toho ještě hodně dovolí. Momentálně se učím další cizí jazyk, ať můžu s domorodci v jejich zemi pokecat jejich řečí. Je to taky prima cvičení pro mozek, na to člověk v prarodičovském věku nesmí zapomínat.
Brouzdám po internetu, tak jsem si zase něco přečetla. A mám na to svůj názor.
Přečetla jsem příběh mladé rodiny, která se velmi zlobila na své rodiče, že nechtějí hlídat. A přitom to tak krásně vychází, rodiče půjdou do důchodu a děti potřebují hlídání. Mladí rodiče si taky chtějí od svých dětí trochu odpočinout. Tak to je přece samozřejmé, že rodiče pohlídají. Přece vidí, jak jsme unavení a kolik toho máme, a ještě ta práce a splácení hypotéky. No, to snad chápou, ne?!
Nechápou. Nemusí.
Pořád slyšíte od dětí, že nechtějí žít, jako my. Jak je současná doba úplně jiná a jak my prarodiče to nechápeme. Tak dobře. Opouštíme s radostí zažitý model, že musíme přece pohlídat, protože jsme v důchodu. Zalistujeme v katalozích cestovních kanceláří nebo naplánujeme cestu sami. A hurá za poznáním. Nic neodkládat, podle hesla: Dokud to jde. Nežijeme podle starých zvyklostí, posíláme fotky z výletů, lázní a dovolených našim mladým. A možná čekáme projevy radosti a nadšení. Možná se těšíme na otázky, jak jsme se měli na našich výletech. A realita je mnohdy jiná. Nechci paušalizovat, ale mnoho mladých rodin tak nějak počítá s naší bezplatnou hlídací službou, která je k dispozici kdykoliv.
Jeden můj známý byl velmi překvapen, že opět nezastihl svoji matku doma, protože zrovna byla někde na výletě. Po jejím návratu zvedal obočí a ptal se: „Kde pořád jsi?“ Takový údiv, že jeho matka nečeká doma na povely, co má, či nemá dělat.
Pojďme si to ujasnit, ať se všichni orientujeme.
Vy mladé rodiny nechcete naše nevyžádané rady a chcete si žít po svém. Dobře, v pořádku.
A my prarodiče si taky žijeme po svém, tak nám taky neraďte, co máme dělat.
Zdravím všechny nehlídací babičky, užívejte si svůj život.
