Článek
Co kdyby vypadl internet? Dojedete vlakem nebo autobusem z bodu A do bodu B, když nebudete mít v mobilu informace odkud jet, kde přestoupit a v kolik tam budete? Je to k neuvěření, ale stále existuje jízdní řád. Ovšem naučit se v něm orientovat. Kam vlastně jedu, kde ta města jsou. Kde bude asi přestup. To chce umět číst i v mapě. Viděla jsem nervózního mladíka, který by jistě „všechno našel na internetu“, jak hledí na jízdní řád MHD. No, chudákovi se vybil mobil, tak co teď. A to potřeboval jet jen po Praze. Jenže hleděl na názvy zastávek, nic mu neříkaly a dokonce váhal, kterým směrem se má vydat. Tady na té zastávce je konečná tato stanice a tam naproti je konečná jiná stanice. Kudy kam?
Mobil vybitě mlčel.
Bez mobilu na výlet
Vydali jsme se s nějakými neboomery na výlet. Navigace navigovala, ale poněkud zvláštně. Podle jejího návodu jsme měli projet staveništěm, kde končila silnice. A pak tedy už nenavigovala, a co teď. Máme mapu, ale umíš v ní číst? Já ano, učili jsme se to ve škole a dokážu přečíst z mapy, jak je cíl daleko, kudy jet nejvhodnější cestou a časově i odhadnu, kdy budeme na místě. Ten předmět se jmenoval zeměpis. Jenže, přece se nebudu něco učit, když mám vždy internet s sebou, že? Mapa pro většinu další generace po nás boomerech je jakási spleť čehosi, čemu nerozumí. Na co se to učit, přece mám všude mobil a internet, no ne?
Uznávám, navigace je skvělá věc, zvláště při průjezdu velkými městy, ale co když přestane fungovat. A potřebuji jet dál. Musím se tedy rozhlédnout a staré známé: „když nevíš, jeď k věži“ pořád ještě funguje. Většina věží znamená kostel nebo jinou významnou stavbu a kolem najdete vždy nějaké to centrum a možnost parkování auta a výchozí bod pro vaše další putování.
Nebýt hladový je pro Čechy důležité
Další hodně důležitou věcí pro nás Čechy je stravování. Jestli něco nesnášíme, tak je to, že jsme hladoví. No a vydáme se na venkov nebo do přírody nebo prostě někam na výlet. A my boomeři s sebou zcela „trapně“ bereme jídlo, otvírák, zápalky a jiné potřeby. Vám neboomerům se s tím nechce tahat, přece něco objednáte s donáškou, skočíte do fastfoodu a bude dobře. No jo, ale na cestě je jediný obchod a ten už má zavřeno, restaurace pomalu vymírají, tak není skoro kde se stavit na oběd. Mluvím o přírodních vycházkách za hranicemi velkých měst. A přijde hlad. Najdete tak akorát odpočívadlo pro turisty s ohništěm nebo bez. A protože si s sebou nesete nějaké jídlo, posedíte, posilníte se a můžete jít dál. Pokud máte chuť a je vhodné místo, můžete i něco uvařit. Néééé, nemáte s sebou hrnce a pánve, ale třeba máte ešus nebo kotlík. Chleba máte v batohu jako základní výbavu a do kotlíku můžete vložit obsah plechovkových jídel. Neboomeři, možná jste si taky všimli hotových jídel v supermarketech. Myslím samozřejmě ta hotová jídla v plechovkách. A tak my „starší a pokročilí“ si poradíme a taky vám rádi poradíme. Když budete chtít radu neinternetového charakteru. Třeba, že jídlo na ohni lze ohřát už přímo v té plechovce.
Co na sebe?
A když už jsme v té přírodě, musíme přece taky pěkně vypadat. Provolávám slávu funkčnímu oblečení, které tedy v naší době nebylo. A současně chválím všechny, kteří předem promyslí, co na sebe a to bez ohledu na to, že holt nebudu vystajlovaný/á, ale budu v pohodě, suchu a teple. Tak místo krásných stylových botiček, nazuji pevné boty s odolnou podrážkou, které jsou současně i nepromokavé. Taky výdobytek moderní doby, to musím uznat. Dále pak mohu barevně ladit k těmto „pohorkám“ (outdoorovým botám – překlad pro neznalce), ladím, ladím, ale také u toho myslím. Oblékat se jako cibule platí i do dnešní doby. Hezky vrstvu za vrstvou. Když je mi teplo, odkládám vrstvy a ukládám do batohu na zádech. Ten už je také skvěle vypracovaný (kdepak starý typ batohu, to už fakt ne), uznávám, skvělá práce batohových designérů.
A teď mi připomenete, že právě na vycházce do přírody se opravdu hodí mít ten mobilní telefon, který může leccos ulehčit. Můžu se kamkoliv dovolat, najít cestu atd. No jo, ale stačí zalézt trochu víc do lesa a je po signálu. Pak tedy s mobilem jedině vylézt na strom nebo na vrcholek a hledat signál.
Kdepak, nás „generaci pokročilých“ (dovolím si nahradit slovo boomer) to prostě nerozhází. Naučili jsme se vždy a se vším si poradit. Jsme z doby, kdy mobily nebyly.
Tak až zase uslyším: „OK, boomer“, hodně mě to pobaví.
