Článek
Přečetla jsem si nedávno na internetu článek, kterému se mi nechtělo věřit. Doktoři buď budou sloužit i nad rámec přesčasů, nebo mají odejít. Kdo pak bude léčit?
Doktoři dělají přesčasy, takové ty povolené, a také ty další a další hodiny, které musí trávit v nemocnicích. Zní to nelogicky, je zřejmě málo doktorů, kteří musí obsadit nemocniční služby, nestíhají a musejí dělat přesčasy. A co zní nelogicky? Další doktory přijímat nebudeme. /psali v onom článku/ Proč nejsou přijati další doktoři, aby jich bylo dost a mohli se ve službách střídat? Že by to bylo staré známé: Protože nejsou peníze?
Pohled ekonomický
Z hlediska ekonomického jsou zaměstnanci drazí, musí se za ně platit odvody sociální a zdravotní, nemocnice mají nějaký rozpočet, tak s ním musejí vyjít a vše zvládnout zaplatit. To všechno se dá pochopit, to je ta ekonomická stránka, ale doktory potřebujeme všichni. A potřebujeme je odpočaté a připravené, aby nám pomohli s našimi neduhy. A potřebujeme jich dost, abychom nemuseli čekat dlouhé hodiny v čekárnách, než nás jeden přepracovaný doktor vyšetří. Je třeba počítat, myslet ekonomicky a hlavně lidsky. Takový pacient, který má bolesti nebo jde po operaci na kontrolu, určitě přivítá, když nebude sedět dlouho na nepohodlné židli v čekárně. Nebo třeba taky ležet, to když už nevydrží dlouhé hodiny sedět.
Jak to vidí pacienti?
Pacientům se zdá opravdu divné, že nemocnice nemá dostatek peněz na zaplacení doktorům. Kde se stala chyba? Doktoři sami na vině nejsou, jejich příprava pro praxi je opravdu dlouhá. A světe div se, chtějí také žít svůj osobní život. Co tedy udělat, aby se vyhovělo požadavkům na ekonomičnost a aby se současně bral ohled na dosud dlouho čekající pacienty? Doktoři studují dlouho, dělají atestace, specializují se. Než je doktor tak nějak samostatně použitelný, trvá to hodně let. Musí mít nejdříve nad sebou dozor zkušenějšího kolegy. To zní dobře, hlavně pro pacienta. Sama jsem zažila, že mladý doktor konzultoval své rozhodnutí se zkušeným kolegou. Člověk se pak v roli pacienta cítí lépe, je pod dvojitou kontrolou.
V čem je problém a co s tím?
Tak kde je ten problém? Proč nemůže mít nemocnice dostatek doktorů, aby se mohli střídat a měli taky čas pro svůj osobní život a čas na relaxaci? Nedávno jsem četla na internetu zpověď anesteziologa, který byl strašně moc dlouho v práci a zrovna anesteziolog by při své odpovědné práci měl být dostatečně odpočinutý. Až mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, když jsem si představila, že by tento lékař na sále únavou prostě odpadl. Nechci si ani představit, co vše by se mohlo stát. Stále musíme mít na zřeteli, že doktor je taky jenom člověk. A má své limity.
Zvyklost a neochota něco změnit
Je asi v našich nemocnicích zaužívané a jaksi zvyklostí, že doktoři prostě slouží přesčasy, dlouhé služby jednu za druhou, prostě lidově řečeno – furt pryč. A když je něco zaužívané, půjde to většinou špatně změnit. Možná už je to takovou zvyklostí, že přetažení a přepracovaní doktoři jen dále a dále slouží a nemají sílu přemýšlet nad změnou. A nastupuje nová generace po studiích a přináší si i svůj pohled na celou problematiku. Začíná se ptát, proč nemůže dojít ke změnám, ale nedostává se odpovědí. Jen staré známé: Takhle to tady děláme, tak se musíš přizpůsobit. A jestli se nechceš zařadit, propustíme tě. Jinak to nejde.
Ale jde, jenom je třeba promyslet vše ekonomicky, technicky, odborně a vydat se na novou cestu. Na cestu změny.
Doktoři jsou taky jenom lidi
Nechceme přece mít přepracovaného doktora a chceme v nich také vidět normální lidi, kteří potřebují odpočinek, čas pro sebe, aby mohli dál vykonávat své velmi náročné povolání. Musejí se rozhodovat často v časovém tlaku a musejí rozhodnout na první dobrou. Opravná možnost často není. Musí mít tedy taky čas na sebe, svůj život, odpočinek a rodinu. A rodinu, jako každá jiná profese, musí uživit. Potřebují tedy za svoji práci plat, který je dostatečně vysoký a ohodnotí jejich práci. A jsme zase u ekonomického hlediska.
Půjde to, musí se chtít.
