Článek
Personalisté a nejen oni, také majitelé firem. Prostě lidi, kteří pracují s dalšími lidmi a najímají je na práci, v poslední době zažívají poněkud zvláštní typ chování nových zaměstnanců. Proběhne pohovor, nový zaměstnanec oběhne povinné kolečko doktora, personální, doloží všechny doklady a začne pracovat. Začíná běžet zkušební doba, která slouží k tomu, že si obě strany řeknou, jestli si vyhovují.
Na naši starší a pokročilou generaci současná mladá generace nahlíží přes prsty. My jsme zvyklí jen makat a mlčet a jsme pořád v práci. Jo a taky víme, na rozdíl od naší mladší generace, že existují nějaké zásady společenského chování. Dodržujeme je. Jsme vysmívaní, ale neděláme následující věci. Čtěte dál.
Vyprávěli mi známí majitelé firem i známí zaměstnanci, že nastoupí nový zaměstnanec, je mu určena práce, on pracuje a zničehonic přestane do práce chodit. Vůbec ho nezajímá, že v nové práci s ním nebo s ní počítají a čekají ho/ji. Prostě, jemu/jí to nevyhovuje, tak bez rozloučení a vysvětlení jednoduše nepřijde. Jedna známá vyprávěla, že v půlce dne, v obvyklou dobu odešel nový zaměstnanec pro svačinu a už se nevrátil. Nedokončil směnu a na další den se s ním také počítalo. Personalisté ho sháněli, aby alespoň papírově ukončili pracovní poměr, předali doklady. Nebral telefon, nekomunikoval.
Chceme pracovat, jenom když se nám bude chtít.
Nový pohled a názor mladší generace, která nastupuje do práce je poněkud zkreslený. Nelíbí se mi ta práce, nevyhovuje mi, můžu ve zkušební době odejít. Ano, ale nikoliv bez rozloučení. My starší generace jsme ještě zvyklí, vyjádřit svůj názor, chovat se podle společenských zvyklostí. Jako například: říct zaměstnavateli, že odcházím a vyřídit všechny formality. Mladší generaci jsme k smíchu. Oni přece budou dělat jen tu práci, která je bude bavit a dostanou za ni tolik peněz, kolik si řeknou. Přece každý MUSÍ pochopit, že potřebují taky peníze na život a zábavu. Myslím, že brzy pochopí, že pracovat, jenom když se mi chce, to jaksi nepůjde. /Možná jen v případě, že jsem rentiérem./ Kdo třeba bude platit sociální a zdravotní pojištění. Přece chtějí také přijít k doktorovi a mít nárok na ošetření na pojišťovnu. Ale pokud neplatí pojištění ani zaměstnavatel a ani nejsou samoplátci, tak na co vlastně chtějí mít nárok?
Možná jsme generace, která tráví příliš času v práci a jenom pracuje a nemá čas na své koníčky a zájmy a já nevím na co ještě. Taky určitě neděláme všechno dobře. Máme však zažité, že se také musíme umět patřičně chovat. To se jako slušné chování už nenosí a není cool?
Chtějí mít svůj nárok
Zkoušejte zkušební doby, měňte zaměstnavatele, hledejte si své místo ve společnosti. Nezapomeňte, že mít na něco nárok, není automatické. Musíte také odvést nějakou práci a teprve potom chtít výplatu a benefity. A věřte tomu, že hned to nebude.
