Článek
Taky jsem si před lety položila otázku, proč ještě dělám tuto práci. Proč se nepokusím udělat změnu. Nebylo to snadné, ale dnes jsem ráda, že jsem tu velkou změnu udělala.
Člověk si musí v takové chvíli sednout sám se sebou a položit si otázky: Chci ještě zůstat a dělat práci, která není pro mě smysluplná? Chci v současné firmě dál pracovat jen proto, že už jsem tam dlouho? Pokud si už tady odpovíte NE, jste na cestě ke změně.
Co s tím dál?
Další otázky při sezení sám se sebou: Co chci dělat? Co umím a bude mě to bavit? A co mě uživí?
Pak se jen dívejte před sebe a jděte za svým cílem. Nebude to snadné a budete muset sami sobě věřit, že tu změnu zvládnete. A uvidíte, že to skutečně jde. Začnete mít nový režim, budete si na něj postupně zvykat. Potkáte nové lidi, které byste v původní práci neměli šanci potkat. Budete realizovat svá přání a nápady a budete spokojení. I přes ty trnité začátky. Jedna moje kamarádka, která se taky pustila do změny, má moc dobrou radu: Ten začátek se prostě musí vydržet.
Když pak už děláte novou práci, stane se, že se ohlédnete a až trochu překvapeně si řeknete: Proč už jsem to neudělal dřív?
V článku, na který reaguji, se autor obává, že třeba nebude moci platit kroužky dětem. A co když právě pro ty děti udělá víc tím, že budou mít doma spokojeného tátu, který dělá smysluplnou práci. A třeba na ně má i víc času. A to není málo.
